Velikost textu

Žádané materiály vesnického učitele

Podkozákovští zloději

Podkozákovští zloději………pověst

Sborník okresu železnobrodského, ročník III. (1925 - 1926) - Ladislav Pekl

 Pověst o kozákovské „Drábovně“ svědčí o tom, že pod Kozákovem kvetlo v dávných dobách zlodějství mírou nevídanou. Příčinou krádeží byla možná i ta okolnost, že celý ten rozkošný kraj od Rovenska k Źeleznému Brodu a k Malé Skále trpěl za starých časů velikou bídou.

Každá podkozákovská dědinka prý mívala několik zlodějů, kteří se ve své obci se svým zlodějským „uměním“ neskrývali, jakoby to bylo docela počestné řemeslo. Doma ovšem tito zloději skoro vůbec nekradli a chodili na lup jen do obcí vzdálenějších.

Tak mezi podkozákovskými zloději vynikal někdy v padesátých létech předminulého století jakýsi Jan Šírek, který všechny podkozákovské zloděje zorganizoval v jakousi zlodějskou bandu. Čítávala prý někdy dokonce i přes sto členů, to už byl pořádný lupičský šik! Šírek se svými stoupenci dovedl prý provést každou loupež tak chytře a dokonale, že se nikdy nestalo, aby upadl do nastražené léčky.

Je zajímavé, že míval i „své“ četníky, vlastně zloděje za četníky přestrojené. Když se některému členu Šírkovy loupežnické bandy lup nezdařil a byl chycen vesničany, došli pro něj „Šírkovi četnici“ a neodvedli jej ovšem k hrdelnímu soudu do Turnova, ale k otci bandy Šírkovi, který jej za neobratnost řádně vytrestal.

Vůdce podkozákovských lupičů měl však nejen znamenitý talent a výtečný vtip, ale měl i srdce na pravém místě. Kradl jen bohatým, kdežto chudé ještě obdaroval (že by to byl náš český Jánošík?).

Jednou se přihodilo, že nezdárný člen Šírkova „sboru svobodných umělců“ ukradl chudému baráčníkovi ve vsi Václaví kozy v ceně asi šestnácti zlatých. Když chudák postřehl krádež, jal se hledat zloděje a hořce přitom plakal. Cestou jej potkal sám Šírek Když se dověděl příčinu jeho nářku, zeptal se postiženého, jak kozy vypadaly a jakou měly asi cenu.

Pak se odebral ke členu své roty, Koutníkovi z Doubravice, o němž byl přesvědčen, že právě on ty kozy ukradl. Vešel do jeho domu a zeptal se ho klidně a nenápadně, jestli nemá na prodej nějaké kozy. Když mu Koutník kozy přivedl, Šírek hned poznal, že podle popisu jsou to zvířata chudého baráčníka z Václaví.

Vysázel Koutníkovi na stůl šestnáct zlatých, vytáhl zpod kabátu schovaný býkovec a vyplatil jím Koutníkovi takový přídavek, že ten se zapřísahal při všech svatých a světicích, že vícekrát již chudému nikdy nic neukradne. Okradený baráčník ve Václaví dostal pak kozičky nazpět.

A tihle loupežníci, nebo jak se jim říkalo, drábové, si potrpěli nejen na zlato a vůbec na bohatství, ale i na pěkné panenky, které jim měly sloužit k obveselení a zábavě.

Jednou tak unesli do svého brlohu krásnou dívku z Volavce.Jmenovala se Mařenka Strýcmandová Byla nešťastná, musela lotrům sloužit a dělat u nich ty nejhrubší práce. Musela po nich uklízet a vařit jim jídlo. Byla jim zkrátka dobrá pro všechno.

Mařenka začala brzy přemýšlet, jak by se odtud dostala zpátky domů na Volavec. Až jednou se k tomu přece jen naskytla dobrá příležitost. Drábi měli veliký hodokvas, jedli a pili, hulákali, až se to rozléhalo kolem v hustém smrkové lese. Hodovali truňku tolik, že nakonec usnuli spánkem spravedlivých. Toho Mařenka využila a utekla.

Když přiběhla domů ke Strýcmandům na Volavec, zavedli ji hned k rychtářovi. Rychta volavecká byla tehdy na statku u Vávrů. Tam konšelé Mařenku přemluvili, aby se ještě vrátila ke zbojníkům, ale aby cestu označkovala hrachem. Chytráci konšelé! Mohli jít přece hned s Mařenkou. Mohli, ale neměli zřejmě dost kuráže, spíš měli  víc strachu z loupežníků.

Nakonec však přece jen všechno dobře dopadlo. Banda lupičů ležela a spala zpita ještě dlouho po ránu druhého dne ve svém pelechu v „Drábovně“. Tam ji přepadli vrchnostenští vojáci a lidé z Volavce, kteří po cestě, značkované hrachem, došli až k loupežnické jeskyni na Kozákově.

Vylomili železné dveře, pochytali loupežníky a odvedli je k hrdelnímu soudu do Turnova. Historie má zajímavý, možná poučný konec: Pověst totiž říká, že z pokladů se k soudu dostalo příliš málo, skoro nic, prý jen ta železná vrata. Ostatní si prý rozebrali chytří volavečtí občané. Já myslím, že to tak bylo dobře! Nač peníze bohatým pánům? Spíš je potřeboval chudý podkozákovský lid... A na Volavci boháči jistě nebyli...

Tahle i celá řada dalších pověstí otáčí se stále a stále kolem pokladů, kolem zlata a drahých kamenů. Stačí prý hledat na Kozákově kámen s nápisem „Tu jsou!“ a člověk je najde.

Co - to ovšem pověst nepovídá...!!    ----    Podle vypravování Jana Vozky

 

Podkozákovské zemědělství

 Podkozákovské zemědělství

Podíváme-li se do dávných dob, zjistíme, že první zemědělci postupovali k nám do Českého ráje vlastně z nitra Čech. Souvislý pás zemědělských osad se rozprostřel na úrodných půdách podél toků řek. Proti toku Jizery se přesouval přes Mnichovohradišťsko až na Turnovsko a pak dále k severu a k severovýchodu. 

Vrátíme-li se nazpět do doby rakousko-uherského mocnářství, do dob feudálního panství, najdeme ve starých zápisech zmínky o tom, jak obyvatelé i z Podkozákovska chodívali na robotu - jak se říkalo pracovat „na panské“. Ke konci těch dob chodili ještě alespoň sezónně pracovat na panské velkostatky, třeba do Valdštejnska. Sklízeli tam např. cukrovku, což byla práce obtížná, ruční, často už za sychravého, deštivého počasí chladných podzimů.

Později lidé už nechodili dřít na panská pole a tvrdé mozoly na svých pracovitých rukách získávali doma - na vlastní hroudě.  Snažili se pečlivě obdělat každičký kousek půdy a většina z nich si těžce dobývala svou každodenní skývu chleba. Zvláště drobní zemědělci - domkáři či chalupníci, jak se jim také říkalo, ti mívali dřinu největší. Jejich políčka bývala většinou na svazích, ale často i na prudkých kamenitých stráních. Mnozí, vlastně většina z nich, nemívala ani svůj vlastní potah, takže byli odkázáni jen na lidskou sílu nebo na potahovou výpomoc zámožnějšího hospodáře. Jemu ovšem nemohli platit hotově, ale vraceli mu opět svou ruční práci na jeho polích v době žní, sklizně brambor nebo řepy.

Blízko pod Kozákovem nebyly velkostatky. Ty byly až pod Valdštejnem a Hrubou Skálou, později se jim také říkalo „zbytkové statky“. To po parcelaci zemědělské půdy za první republiky. Byl tu velkostatek Valdštejnsko, Hořensko, Kyselovsko, jejich budovy se nám zachovaly v různé podobě až po dnešní časy.

Číst dále: Podkozákovské zemědělství

 

Podkozákovsko - z dávných dob

Z dávných dob - připraveno podle vyprávění pamětníků

 Mírová pod Kozákovem je velká sloučená obec na Turnovsku, která se rozprostírá mezi Turnovem a Kozákovem a táhne se bezmála na Železnobrodsko. Bylo to v roce 1960, když se občané čtyř bývalých samostatných katastrálních obcí Bělé, Sekerkových Louček, Loktuš a Vesce rozhodli spojit své síly v jednu velkou společnou obec, které pak dali příznačný název Mírová pod Kozákovem .

Jak jsem uvedl, jednou z býv. obcí zde pod Kozákovem byla i nevelká obec Loktuše, vesnička ležící na samotném úpatí strážné hory Českého ráje Kozákova. Dnes je to místní část (osada) sloučené obce.

Původní ves Lochtusch tu stávala snad již v době před třicetiletou válkou. Když Švédové napadli naši zemi, vyplenili mimo jiné také nedaleký Železný Brod a pak dvěma proudy táhli na Turnov. Jeden proud prý se valil maloskalským údolím podél Jizery a druhý pak naším údolím podkozákovským. Tehdy prý byla také ves Lochtusch vypálena a vydrancována. Teprve mnohem později byla opět obnovena a osídlena rodem Mlejnků, původem z Vrabčiny nebo z Vystrkalova u Svatoňovic. Odtud prý podle dochovaných tradic pocházel první prapředek loktušských Mlejnků, ovčák Mlejnek. Jeho rod se zde pod Kozákovem potom velice rozvětvil.

V „Kronice obce Loktuš“ jsem se dočetl, že prý nejstarší dochovaný zápis v kraji pod Kozákovem byla v Klokočských skalách vyrytá jména „Daniel Botohradecký a Jiří Síbr - 1604“. Nevím, zda se tam někde ten nápis uchoval do dnešních časů.

Číst dále: Podkozákovsko - z dávných dob

 

Riegrova turistická chata na Kozákově

Riegrova turistická chata na Kozákově

Kozákov je nejvyšším bodem krajiny Českého ráje. Svou nadmořskou výškou převyšuje všechny okolní vrchy a dívá se hluboko do kraje, daleko až do nitra Čech. Je opředen četnými bájemi a pověstmi, je znám jako naleziště achátů, jaspisů, chalcedonů, ametystů, záhněd i dalších vzácných kamenů. Jejich bohaté sbírky najdeme i v turnovském muzeu a můžeme si je nejen prohlédnout, ale i zakoupit každým rokem o prázdninách v budově bývalé školy v Radostné pod Kozákovem, kde se pořádají jejích pravidelné výstavy. Stejně tak můžeme vidět vzácné kameny na soukromé výstavě pana Votrubce ve vesnici Kozákově.

Na vrcholu Kozákova stojí Riegrova turistická chata, která byla původně vybudována obětavostí několika nadšenců a slavnostně předána veřejnosti dne 24. června 1928. Počasí slavnosti tehdy přálo, a tak v ten nádherný slunečný den přivítal vrchol Kozákova návštěvu několika set občanů i ze vzdálených míst. Po prvé se na vrcholu objevilo i několik desítek osobních automobilů.

Na výstavbu chaty byly získány některé subvence a příspěvky, např. samotné město Turnov věnovalo na tuto akci více jak 100 000 Kč. Celkový náklad na stavbu činil více jak  750 000 Kč. Chata byla postavena čtvrt století po smrti semilského rodáka Františka Ladislava Riegra a nazvána jeho jménem. Původně zde měla stát mohyla nebo jakási rozhledna, ale nakonec zvítězila myšlenka vybudovat pro turisty chatu. Až do té doby byl vrchol Kozákova pustý a jen studený severák se tu proháněl po široké pláni. Dnes víme, že teprve nedávno se Kozákov dočkal opravdu i nové kovové rozhledny, ze které můžeme za jasného počasí přehlédnout velkou část Čech a pokochat se i krásou všech okolních kopců a hor.

Když byla kozákovská chata dostavěna, dostala i řádné vybavení, na tu dobu moderní. Byla elektrifikována, měla telefonní spojení a vlastní vodovod. Vodu do ní čerpal ve dne i v noci trkač od bájné studánky Radostné. Riegrovu chatu na Kozákově stavěl v létech 1926 – 1928 železnobrodský stavitel architekt R. Kousal.

K nové chatě byla dostavěna i nová silnice od vesnice Komárov, později pak i z obce Záhoří. Horská silnička od vesnice Záhoří nahoru na vrchol Kozákova byla značným nákladem nedávno nově vyasfaltována a rozšířena, takže dnes má výborný povrch. To je zvláště příjemné turistům, kteří přijíždějí na Kozákov svými automobily.

Před léty chata na Kozákově značně utrpěla velkým požárem, byla však znovu obnovena a rozšířena. V posledních desetiletích byla mimo jiné využívána (zneužívána?) také armádou k vojenským účelům. Na pláni u chaty se za první republiky začal provozovat plachtařský sport - bezmotorové létání. Dnes zde nejčastěji vidíme „létající draky“, sportovce zavěšené na padácích nebo na rogalech. (paragliding).

Ve stejném roce, kdy byla předána veřejnosti kozákovská chata, byla i otevřena nová turistická stezka z Turnova na Kozákov. Byla nazvána po turnovském historikovi prof. Dr. J. V. Šimákovi. Vedla z Turnova přes Záholice a Rozumov na Klokočské skály, dále průrvou klokočských skalních Průchodů přes ves Klokočí do Vesce a pak přes prackovskou silnici lesem na „Loma“, potom kolem Drábovny (zv. též „Hrádek“) a lesem od záhořské strany k chatě na Kozákově.  Stejnou trasu sleduje turistická stezka z Turnova na Kozákov i dnes. Ta původní Šimákova stezka byla otevřena dne 26. srpna 1928.

V době před druhou světovou válkou byla zřízena další stezka, která vedla z křižovatky „Na špici“ přes vesničku Loktuše, dále kolem kozákovské hájenky ke studánce Radostné a pak až nahoru k chatě. Ta nesla jméno po turnovském lékárníkovi PhMr. Radském, tedy „Radského stezka“.

Náš Kozákov je dodnes vyhledávaným turistickým místem. Je cílem mnoha výprav našich i zahraničních návštěvníků. Míří sem i četné školní výlety, pořádají se zde občas také prodejní burzy, které nabízejí nejrůznější zařízení a součástky zejména pro radioamatéry.

Je zde možnost příjezdu soukromými vozidly, ale v letní době např. i pravidelným turistickým autobusem. Na Nový rok se každoročně pořádá novoroční turistický výstup na vrchol Kozákova.

Tak přijďte nebo přijeďte se podívat i Vy!                ----          Podle Kroniky obce Vesce

   

Záhadný kámen

Záhadný kámen

Do základů Národního divadla v Praze byly při jeho stavbě dovezeny základní kameny z nejrůznějších částí naší vlasti. Většinou šlo o různá památná místa naší národní historie. Jedním z nejtajemnějších mezi základními kameny je zřejmě kámen z Kozákova, který však prý dnes již v základech není. Víme o něm z ojedinělých a většinou jen kusých zpráv.

Nejstarší písemná zmínka o něm je z roku 1896, která za iniciátory daru základního kamene z Kozákova pokládá semilského rodáka Dr. Františka Ladislava Riegra a Josefa Wenziga, Smetanova libretistu, který prožíval poslední plodná léta svého života právě u nás v Turnově a zde také v roce 1876 zemřel. Samotný Kozákov se svými vzácnými kameny jej nesmírně zajímal.

Pozdější zmínka z roku 1918 naznačuje podobu kamene, další z roku 1924 uvádí jeho umístění v základové zdi budovy ND. Poslední zpráva z roku 1948 už jen suše konstatuje, že kozákovský kámen byl časem natolik porušen, že musel být ze zdiva odstraněn a uložen do Národního muzea. Zde se ho však už nepodařilo nalézt a také další rozsáhlá pátrání byla prakticky bezvýsledná.

Jen z další zmínky v regionálním časopise „Od Ještěda k Troskám“ z roku 1922 lze usuzovat, že kámen byl vytvořen zvláštním načervenalým pískovcem a že byl vylomen z lomu v kozákovské pískovcové kře na severozápadním úbočí Kozákova, asi v místech, kde se dodnes říká „Na lomech“. Je to poblíž silnice, která vede z nedalekého Vesce do vesničky Prackova.

Z těchto míst se totiž vozil před mnoha léty nalámaný pískovec jako stavební materiál např. na stavbu mariánského kostela v Turnově, na velkou stavbu radostínského mlýna, na sychrovský viadukt a tunel, ale i na další velké a značně vzdálené stavby té doby.

Není však nic známo o tom, jak byl kámen z Kozákova do Prahy dopraven, kdo jej tam odvezl nebo co se přitom sběhlo. Snad ještě pátrání v budoucnu ukáže, jaký byl vlastně osud základního kamene ND, který měl pocházet od nás z Kozákova. Jistě bude zajímavé počkat si na to, co se s tímto kamenem vlastně stalo po jeho vybourání ze základové zdi ND, když se jej nepodařilo nalézt v Národním muzeu, kam měl být údajně uložen.

Zástupci jedné z podkozákovských obcí - z Radostné pod Kozákovem - měli tu čest zúčastnit se znovuotevření historického Národního divadla v roce 1983, a to právě proto, že také z Kozákova pocházel jeden ze základních kamenů - kámen zatím záhadný a tajemný.

 

Báje i pravda o kozákovských pokladech

Báje i pravda o kozákovských pokladech - Kameny z naší achátové hory

 Kozákov bývá  nazýván strážnou horou Českého ráje nebo také achátovou horou. Tento široce rozložitý kopec s vrcholem ve výši 744 m n. m. s lahodně zvlněnou křivkou úbočí  a příkrým spádem do půvabných údolí vyrůstá nejvýše nad okolní Trosky, Vyskeř, Sokol, Kopaninu a Tábor. Je opravdu jakoby strážcem celého Českého ráje. To je tedy Kozákov, majestátný a důstojný, jako by si byl vědom, že je středem a velitelem toho pyšného panoramatu.

Je ztělesněním pohádek a bájí mého rodného kraje. Na jeho vrchol kladla má dětská fantazie čarovnou Krakonošovu zahrádku, aby si přiblížila vysněné království mocného ducha hor a vládce skřítků - permoníků.  Nejen však důvěřivé dětství, ale i mnoho dospělých vzhlíželo a vzhlíží k němu dosud s vírou, že někde v jeho nitru se rodí a krystalizují třpytné drahokamy.

A zatím jen zapadající slunce rozsvěcuje v oknech podkozákovských chaloupek světélkující odraz, který budí klamné zdání hořících pokladů v tajemných hlubinách vrchu. Tajemstvím opředlo Kozákov vznícené bájesloví okolního lidu, který už v pouhém názvu „Koza kov“ spatřoval vztah k touženým pokladům. A fantazii lidu podněcoval i tajemně bublající pramen „Radostné studánky“ i v tajuplné ticho ponořená skalní sluj „Drábovna“ na západním úbočí Kozákova.

Číst dále: Báje i pravda o kozákovských pokladech

   

Strana 4 z 10

Právě připojeni - hostů: 188 

Kontaktní informace

Videostudio Mlejnek

Milan Mlejnek
Mírová pod Kozákovem
Smrčí 49
511 01 Turnov
Česká republika

messenger; WhatsApp
videomlejnek@c-mail.cz
mobil: +420 604 482 396
SKYPE: videomlejnek

IČ: 15603598

Objednávky, konzultace

na výše uvedené adrese

telefon, sociální sítě

 

Statistiky

Počet zobrazení článků : 1248303

Čelní pohled s vinicí
Kulatý stůl - Jasna Berger a historik V.Herout
Moje maličkost s paní domu
Zleva: švagrové Marína a Jasmína Gelerovy a jejich kamarádka
Pláž Zamalin
Bikusp Josef Koukl a starosta Ivan F.Herbst
Přípitek v Lounech
Stanový tábor Podhájem - Vesec
Dětský den ve Vesci 1978
Podhájem květen 1977
Vnitřní chodby
František Mlejnek se zástupci obce při 85. narozeninách
Masopustní veselí 5.3.2011
Prackov v Sádku, Smrčí v Loužku
Školní rok 1976-77
Šikovný kuchař připravuje klobásky a další
Na zdravíčko přátelé
Vítání občánků na Dolech 4/1984
Skupina srbských Čechů při tanci
Úplně jsme se tam ztráceli
Kozákov nad Vescem