O požárech v Kostelních Loučkách i jinde

Zdá se vám, že v dnešní moderní době nějak často a moc hoří? Že je nějak příliš mnoho podivných požárů? Nebo že hasiči dnes už nejsou jen hasiči, ale častěji ještě záchranáři při nejrůznějších katastrofách a neštěstích? Kdo jiný se má starat o havarovaná auta, kdo z nich má vystřihávat zaklíněné nešťastníky, kteří už nejsou třeba ani mezi živými ? Kdo má pomáhat odstraňovat havarované kamióny? Kdo má zachraňovat lidi, kteří se dostali do místa,odkud si sami nemohou pomoci?

Nu, přece hasiči. Dnes už jsou to opravdu více záchranáři a snad by se jim proto mělo tak i říkat. Nu, to nic! Ještě se pamatujeme, že jsme jim před několika desítkami let museli říkat dokonce požárníci, jakoby snad požáry spíše zakládali.

Ale vraťme se přece jen zpátky k hasičům a k požárům. Hoří nyní často, ale vězte, že velké ohně bývaly i dříve a někdy i v dávné minulosti.Nejen na vesnicích, kde bývala většina domů ještě v 18.  a v 19. století dřevěných a s doškovými střechami – tudíž nebezpečí požáru bylo veliké. Později si mnoho lidí chtělo pomoci k lepšímu bydlení, a proto si své domovy sami zapalovali, aby na pojistkách vyzískali nějaké prostředky. Za ně pak postavili lepší, kvalitnější dům.Toho jsme bývali svědky ještě za doby první republiky.

Hořelo ve starých dobách často i ve městech, kde v takovém případě lehlo popelem mnoho domů najednou, zvláště za větrného počasí. Vody na hašení bývalo málo, hasící technika ještě velmi primitivní. Příkladem byly např. i veliké hromadné požáry třeba v Turnově, ve Vysokém nad Jizerou nebo v Jilemnici, ale i mnohde jinde.

V jedné podkozákovské kronice jsem se dočetl, jak v Kostelních Loučkách hořelo na začátku minulého století, konkrétně v roce 1903. Píše se tam, že to byl v Loučkách největší požár. Došlo k němu v březnu (po divadelním představení), když oheň vypukl v jedné loučecké stodole. Bylo větrno, a tak se ohnivé jazyky zakrátko rozšířily bezmála na celou vesnici. Shořelo do základů sedm dřevěných stavení a k tomu ještě další tři stodoly. Při tomhle velikém požáru v Kostelních Loučkách bylo popáleno a zraněno celkem sedm občanů. V kronice se o tom doslova píše:

„Požár řádil tak, že se zdálo, že skutečně vyhoří celá vesnice. Na nějaké zachraňování hořících objektů nebylo ani pomyšlení, protože každý se snažil chránit si aspoň jen svůj osobní majetek. Až přišli hasiči z Vesce a z Besedic se stříkačkami, mohlo se dalšímu šíření ohně zabránit.“

A to jsme ještě nemluvili o velikém požáru v téže vesnici v době první světové války. Bylo to v roce 1915, když vyhořel loučecký kostel sv. Antonína, ale od něj chytlo i několik dalších loučeckých stavení a také řada rolnických stodol.