Z Lidic do Loktuš aneb Loktušská polka

LOKTUŠE. Je to jedna z těch malých místních částí  velké sloučené obce Mírové pod Kozákovem. Známější nežli samotná vesnička je rušná křižovatka, zvaná „Na špici“. Tam je i oblíbená Kvapilova restaurace a také nedávno otevřený Penzión  „Loktuše“. Až do roku 1961 byly Loktuše ještě samostatnou obcí s bohatou kulturní činností.

Již v roce 1946 pozvali si loktušští na svůj první poválečný ples Hornickou dechovou hudbu Vojtěcha Huříka z Lidic. Čistý výtěžek z této akce byl potom věnován ve prospěch Fondu pro obnovení Lidic, které němečtí fašisté tak barbarsky zničili v červnu roku 1942.

Ladislav Huřík, který byl dirigentem tohoto hudebního tělesa, byl  sám rodákem z Lidic. Hudbu založil a dlouho vedl jeho otec Vojtěch Huřík, horník na Kladně, také jedna z obětí fašistické ukrutnosti. Je pohřben ve společném hrobě spolu s ostatními lidickými muži. Jeho syn Ladislav jen o vlásek unikl tehdy jisté smrti, protože v oné strašlivé noci, kdy lidické domy plály jako pochodně, byl mimo svůj domov.

Po válce se ujal opuštěné hornické dechovky po svém otci a zakrátko byl tenhle dechový orchestr známý po celé naší republice. Často také býval hostem v Československém rozhlase. A tak si ho k účinkování na svůj ples pozvali i v Loktuších. Ochotně a rád přijel se svou kapelou pod Kozákov do Českého ráje. Ten ples v sále „U Kvapilů na Špici“ se tenkrát opravdu vydařil.

Ladislav Huřík si zamiloval tuto malou podhorskou vesničku a později na její počest složil dovádivou polku, kterou  nazval „Loktušská“. Originál notového záznamu mají v Loktuších ve svém archivu. Skladba byla nahrána také na gramofonové desky a několikrát se ozvala i ve vysílání býv. Československého rozhlasu.

Dirigent a hudební skladatel, autor „Loktušské polky“, Ladislav Huřík, zahynul později při tragické autonehodě v Praze. Pod Kozákovem však pamětníci dodnes vzpomínají na upřímného a milého člověka, lidického rodáka a svého příznivce. Památkou na něj jim zůstala jejich polka, kterou jejich vesničce věnoval.