Staré časy

Jak se u nás žilo v 17. století -  Výpis z gruntovní knihy záhořské z roku 1687

Léta Páně 1648 dne 7. února při drženém soudě vyhledalo se, že Jiřík Slavík měl tento grunt zaplacený a  ten jest léta 1675 dne 12. února prodal smlouvou a trhem dobrovolným tuto chalupu se vší k ní od starodávna přináležející příslušností Janovi Vyhlídkovi za sumu 40 kop míš. Závdavku 20 kop, placení na roky po 2 kopách.

Přídavky: Na zimu setého žita po 3 korcích a to kupující s prodávajícím na 1/2 kliditi mají, hák l, brány 1, motyka 1, vidle hnojní 1, stolice řezací bez kosíře.

Léta 1687 dne 7/II při soudě Jiřík Slavík toho sám osobně při těchto kontrakt činí, že jest mu Jan Vyhlídko tu sumu trhovou jmenovitě 40 kop míš. zcela a zouplna zaplatil,  vedle čehož ji má Jan Vyhlídko zaplacenou.

Roku 1687 v postě umřel a po sobě Annu vdovu a 2 dítky zanechal. Léta 1705 dne 3/XI prodala jest vdova Vyhlídkova tento ve vsi Prackově ležící grunt Václavovi Vyhlídkovi, synu svému za sumu 40 kop míš. Zavdavku při koupi složeno jest 10 kop a ostatních 30 zůstává purkrechtem po 2 kopách. Přídavkem vozu půl, pluh 1, brány 3, hák 1, vidle 1, vidle 1, sekyry 2, motyky 2, řetěz 1, pilu 1, vodní nůž (?), v stodole žito 6 měřic, ovsa 3 měřice, ječmene 2 měřice a lněného semene 1 věrtel, na ozim seté žito na polovici.

Výměnek Anna, vdova Vyhlídkova do své smrti činí: Byt při hospodáři, komoru při světnici, kousek pole pod Černohouzovi... si ...nahoru na ... (nečitelné) ..., tak držitel gruntu 3 záhony pro zelí užívati a hospodáři... má, krávu pásti, jabloně dvě celý a hrušku polovičně užívati.

Z horní sumy trhový Mandelina a Dorota, dcery po neb. Janovi Vyhlídkovi po 7 kopách napřed míti mají.

Léta 1708 13/3 položil Jan Vyhlídko (snad správně má býti  V á c l a v = poznámka opisovatele) 2 kopy propuštěné matce. Léta 1709  14/III položil V. Vyhlídko 7 kop matce. Léta 1710 12/III položil V. Vyhlídko 2 kopy matce. Léta 1712 16/III  položil V. Vyhlídko 2 kopy matce své. Léta 1715  21/III položil V. Vyhlídko 2 kopy propuštěny matce své. Léta 1717  21/III položil V. Vyhlídko 20 kop propuštění Magdalině ze vsi Prackov 7 kop a Dorotě též ze vsi Prackov 7 kop a na fůnus mateři své 5 kop 10 gr. a ostatní mezi všechny a tak jest živnost ta zaplacena.

Řemeslo mívalo zlaté dno aneb Vzpomínání na staré zašlé časy

Bývalo kdysi takové přísloví, že řemeslo má zlaté dno. Byly doby, kdy jsme u nás ve městech, ale ponejvíce také na venkově mívali plno různých řemeslníků, obchodníků, opravářů, šenkýřů, zkrátka živnostníků. Dnes by se možná spíše řeklo „podnikatelů“, i když mně se toto označení příliš nezamlouvá. Bývaly to doby tu klidnější, tu napjatější, přišly i časy nezaměstnanosti a krize. Říkalo se někdy, že to byly staré zlaté časy, i když ony zas až tak zlaté přečasto nebývaly. 

Ale drobným lidem se žilo tak nějak klidněji, spokojeněji. Lidé byli k sobě vstřícnější, přívětivější, snad se měli radši, nežli ty dnešní generace začínajícího třetího tisíciletí. Na venkově vládly povětšině dobré a přátelské sousedské vztahy. Lidé se mezi sebou navštěvovali, chodívali na pobyt (na pobytí), jak se říkalo u nás pod Kozákovem. V zimě sousedky chodily jedna ke druhé drát peří, ve starších dobách se ještě hodně předlo. A s hotovou prací chodili přadláci až někam na Jilemnicko k bohatým faktorům, kteří jim  za dílo mnoho nezaplatili.

Tak na tuhle starou dobu jsem se jako „trochu“ pamětník rozpomenul a své vzpomínky chci vtělit do tohoto povídání o zašlých časech staré slávy. Mladší a mladá generace už ty doby nepamatuje a ti budoucí o nich už nebudou vědět vůbec nic. Aspoň pro ty, které to zajímá a kteří mají rádi historii  našeho kraje, chci napsat něco vzpomínek, aby se ty skutečnosti z minula uchovaly i pro budoucí časy.

Budu Vám dnes povídat o tom, kolik obchodů, hospod a jiných živností jsme mívali tady u nás pod Kozákovem - od Turnova až do Koberov a od Sedmihorek až ke Kozákovu. Vždycky jsem měl rád tento milý kraj, který je také mým rodištěm, když jsme světlo světa spatřil v roce 1926 v Chloumku u Turnova (na tehdejší samotě na Mimoni). Později jsem s rodiči bydlel v Loktuších na stráni nad Špicí, kde se odedávna říkalo v Podboroví. Nakonec jsem zakotvil v sousedním Vesci, kam jsem se přiženil do rodiny Hejdukovy na Podháji. Takže mohu říci, že jsem tento podkozákovský kraj poznal velice dobře a dosti podrobně.

Číst dále: Řemeslo mívalo zlaté dno

Lestkov kolem první světové války

Osady: Lestkov, Kozákov, Pustina s 525 obyvateli a se 102 domy.

Na počátku války k vojsku nastoupilo z Lestkova 24 mužů, z Kozákova 7 mužů. Celkem však bylo ve válce z obce 111 mužů. Z čísla 22 v Lestkově, patřícího Josefu Vaňátkovi, bylo ve válce celkem šest osob, z čísla 58 Františka Drozena čtyři osoby a z Kozákova z čp.1 Josefa Vávry sedm osob (!!). Z těchto posledně jmenovaných sedm jeden muž padl, jeden byl ruským legionářem a jeden jest dosud nezvěstný. Jejich otec obdržel od císaře „vyznamenání“ - a stříbrné hodinky.

 Celkem z obce padlo devět mužů, a to: jeden v Rumunsku, jeden v Německu proti Francii, jeden v Srbsku, tři v Itálii, jeden byl pro „velezradu“ v Insbrucku zastřelen, dva padli v Rusku. Následkem války zemřel šest osob, zraněno bylo dvanáct lidí, a to sedm těžce, pět lehce. Na následky války jest u nás šest osob choromyslných a ještě šest nezvěstných. V legiích bylo z naší obce celkem devět mužů, a to: jeden ve Francii, jeden v Itálii a pět v Rusku.

V obci bylo upsáno 4 000 K válečných půjček. Hned na začátku války bylo z obce odvedeno celkem osm koní.

V roce 1914 bylo v obci 15 uprchlíků z Haliče, v roce 1916 12 osob z Itálie. Zdejšími občany byli oblíbeni, neboť se k sobě chovali svorně a obdivovali se našemu žití a vědě.

V roce 1915 byly v Lestkově zasazeny dvě lípy na Husovu oslavu u hasičské zbrojnice a dvě na památku světové války u kaple na návsi. Pomník padlých v Lestkově zatím nemáme.

Číst dále: Lestkov kolem první světové války

Automobilismus ve třicátých létech - Podle vesecké kroniky

Pozorujeme-li rozvoj automobilismu, motorismu a cyklistiky, musíme zaznamenat, že není tomu ještě ani sto let, kdy jsme sáli u kolébky těchto vymožeností. Tenkrát - na počátku minulého století - lidé se zájmem pozorovali, že ten a ten občan už má velocipéd a umí na něm dokonce jezdit.Dokonce i ve městech bývalo jen několik málo automobilů a motocyklů. Na vesnici to byla věc nevídaná.

Po první světové válce se tento moderní druh dopravy rychle rozšířil, až se automobily i motocykly staly obvyklým dopravním prostředkem. V zámožných kruzích ustupoval méně pohodlný motocykl za pohodlné auto. Jejich počet v poválečném období stoupal rok od roku. Během posledních let zaznamenáváme růst až dvaceti- nebo třicetinásobný.

Už v roce 1929 stoupl počet aut a motorek v Podkozákovsku na třicet (před válkou v roce 1914 jich bylo jen několik). Pro přehled uvádím: v Loučkách (Kostelních) čtyři auta (faktor Mixánek, faktor Jindřich Hlubuček, rolník Matěcha a řídící učitel František Hořák). V Koberovech bylo již sedm automobilů Pleštil, Plíhal, Kocour Josef, Kocour Jaroslav, Rutkovský, Maryška a Faix. V Besedicích byla jen dvě auta (Cvrček z Besedic a Kinský z Michovky). V té době jsou zaznamenány dva motocykly zn. „Indián“ (Štěpánek a Holán). Ve Vrátě bylo tou dobou asi pět automobilů.

Ve Vesci byly pouze dva motocykly trojkolky (sajdkáry). Ty patřily řídícímu učiteli Kašparovi (od roku 1926) a Františku Votrubcovi z čp. 42 (od roku 1928). V osadě Smrčí byl jen jeden motocykl „Indián“ u Pavla Hajného.

V této době byly ve vesecké obci již čtyři stabilní motory (tzv. stabiláky) na pohon benzinem nebo naftou (František Votrubec měl motor na strojní broušení korálí, kolář František Souček na pohon strojního kolářství, František Pleštil na pohon strojů v truhlářství a Štěpán Hajný rovněž měl motor k pohonu truhlářských strojů).

V roce 1910 bylo v celé obci pouhých pět velocipédů (jízdních kol, bicyklů), v roce 1929 jich už tady máme 29 kusů.

Od roku 1927 se vzmáhá autobusová doprava osob. V Tatobitech v té době provozuje autobusovou dopravu lidí pan Bičík, v Turnově pan Tomsa. Od roku 1928 jezdí autobusový spoj z Koberov přes Železný Brod až do Jablonce nad Nisou. (provozoval Jaroslav Tomsa z Turnova) za poplatek 12 Kč za jednu jízdu pro jednu osobu. Dělnictvo jezdilo za polovinu této ceny. Kromě neděle tu autobus jezdil jednou denně, někdy dvakrát.

V Turnově bývají přistaveny v den konání trhů nebo jarmarků na náměstí automobily - taxíky k volnému použití občany. Taxislužba se provádí i v neděli a o svátcích. Také svatebčané už přestali jezdit v kočárech a na bryčkách, ale využívají již moderní dopravní prostředek - automobil. Cena za jeden kilometr jízdy se pohybovala kolem 2 Kč. Tak zanikla živnost fiakrů, kteří dříve vozívali zájemce v kočárech.

Také nákladní doprava zaznamenala všude kolem velký rozmach. Zvolna zanikala stará povoznictví, kde se náklady dopravovaly koňskými potahy na těžkých formanských povozech.

Nákladní automobily začaly dělat dobré služby obchodu i průmyslu, továrnám, rozvozu uhlí, zboží atd.

V zemědělství se ještě po určitou dobu více využívalo koňských potahů i k dopravě nákladů a pochopitelně k polním pracím. Ale v průmyslu ovládly dopravu skoro výlučně nákladní automobily (když ponecháváme stranou železnici). Teprve později, hlavně po druhé světové válce se i v zemědělství začaly uplatňovat traktory pro dopravu i pro polní práce.

Kdybychom srovnávaly tyto staré záznamy z vesecké kroniky s dnešním stavem dopravy na našich silnicích, museli bychom porovnávat nesrovnatelné. Vyprávěl mi před několika léty pan Antonín Folkert z Chutnovky, že jezdíval nákladním autem do Prahy v době první republiky. Několikrát cestou počítal všechna auta, která potkával v opačném směru. Říkal, že by je málem spočítal na prstech svých rukou. Bylo jich deset, možná dvacet, třicet?...

A jak to vypadá dnes na počátku třetího tisíciletí? Na takové cestě bychom se nedopočítali. Bylo by to určitě několik set, možná tisíce protijedoucích vozidel. Po dálnicích už jezdíme v kolonách - jeden „auťák“ za druhým!