Lestkov kolem první světové války

Osady: Lestkov, Kozákov, Pustina s 525 obyvateli a se 102 domy.

Na počátku války k vojsku nastoupilo z Lestkova 24 mužů, z Kozákova 7 mužů. Celkem však bylo ve válce z obce 111 mužů. Z čísla 22 v Lestkově, patřícího Josefu Vaňátkovi, bylo ve válce celkem šest osob, z čísla 58 Františka Drozena čtyři osoby a z Kozákova z čp.1 Josefa Vávry sedm osob (!!). Z těchto posledně jmenovaných sedm jeden muž padl, jeden byl ruským legionářem a jeden jest dosud nezvěstný. Jejich otec obdržel od císaře „vyznamenání“ - a stříbrné hodinky.

 Celkem z obce padlo devět mužů, a to: jeden v Rumunsku, jeden v Německu proti Francii, jeden v Srbsku, tři v Itálii, jeden byl pro „velezradu“ v Insbrucku zastřelen, dva padli v Rusku. Následkem války zemřel šest osob, zraněno bylo dvanáct lidí, a to sedm těžce, pět lehce. Na následky války jest u nás šest osob choromyslných a ještě šest nezvěstných. V legiích bylo z naší obce celkem devět mužů, a to: jeden ve Francii, jeden v Itálii a pět v Rusku.

V obci bylo upsáno 4 000 K válečných půjček. Hned na začátku války bylo z obce odvedeno celkem osm koní.

V roce 1914 bylo v obci 15 uprchlíků z Haliče, v roce 1916 12 osob z Itálie. Zdejšími občany byli oblíbeni, neboť se k sobě chovali svorně a obdivovali se našemu žití a vědě.

V roce 1915 byly v Lestkově zasazeny dvě lípy na Husovu oslavu u hasičské zbrojnice a dvě na památku světové války u kaple na návsi. Pomník padlých v Lestkově zatím nemáme.

Rekvizice a dodávky v naší obci byly veliké, přestože v obci jsou pozemky špatné kvality. Poněvadž v obci byly zavřeny šrotovníky, aby si občané nemohli přilepšiti, pekl se chleba z celého nemletého žita, a to tak, že se zrno dalo nejprve trochu povařiti a potom se z něho udělal chléb. Výmlat obilí byl vyměřen na určitou dobu - aby ho bylo možno kontrolovat - při čemž bylo přítomno i vojsko.

Poněvadž v roce 1917 bylo veliké sucho, byla pole i luka koncem srpna již režná. Když však se potom dalo do deště, narostlo tolik bramborů, že na Kozákově krájeli brambory k vaření do hrnce, jak byly veliké.

Toho roku byly prováděny rekvizice zvonků, ale v Lestkově i na Kozákově byly zvonky zprvu uschovány. Když však bylo pohroženo četnictvem, pokutou a vězením, byly v noci zase vráceny. Pak ovšem byly zabaveny a rozlity. Zaplatili za ně obci pouhých „45 K“. Později byl v Lestkově opatřen zvonek železný za 115 K, v Kozákově byl pořízen až roku 1921.

V obci Lestkově byl rozpuštěn odbor Národní jednoty severočeské, a to hned na počátku války. Válka nešetřila nikoho, kdo jí byl vydán napospas, ať byl chudý nebo bohatý, vzdělaný nebo nevzdělaný. Proto lid žehral a čekal netrpělivě na konec války. Byl již podvýživou vyzáblý, k těžší práci neschopný a žil jakoby ve mdlobách.

Rekvizice byly čím dál tím přísnější, příděly potravin malé a často se po celý týden nedostalo vůbec nic. Vojsko a četnictvo pomáhalo při domovních prohlídkách, proklepávali stěny obydlí, kopali v přístodolkách a všude jinde, kde se dalo. Přemýšleli, kde by mohly býti ještě uschovány nějaké potraviny. Avšak náš lid přesto ještě, kde se dalo, potraviny ukryl. Pokud někdo měl nějaký malý přebytek, rád to prodal krajanům, kteří přicházeli a prosili o trochu aprovizace. Tak si lidé vzájemně pomáhali uchovati život a zdraví. Poněvadž nebylo v pivovarech z čeho by se vařilo pivo, přišli na to, že to jde z pejřavky (pýru). Proto pivovary začaly kupovat pejřavku i jiný plevel, aby nahradili chmel a slad. Z naší lestkovské obce se prodalo do pivovaru do Turnova celkem pět vozů pejřavky.

V měsíci červnu 1918 byl zabrán druhý zvon na kostele v Tatobitech z velké věže. Nežli jej rozbili, zvonili jím na rozloučenou, při čemž mnoho občanů plakalo. Tomu zvonu bylo 170 roků. Vysoká církevní hierarchie se proti tomuto loupení zvonů chovala celkem velmi lhostejně, ano mnozí vysocí její hodnostáři válku ještě schvalovali. 

Dne 28. října 1918 byly rakouské vlajky a odznaky strženy a nastal nový život po krajích československých. Vždyť jsme se stali národem samostatným! Jelikož však život národa jest složitý, bylo nutno vytvořiti nové formy jeho žití. To ovšem vyžadovalo mnoho práce a mnoho úsilí.

Na oslavu dobyté svobody byl uspořádán v naší obci veliký průvod s hudbou. Ten táhl s lestkovským a kozákovským sborem hasičů od hostince Václava Bakeše v Kozákově přes Tatobity do Lestkova.

Od roku 1920 se počala turnovským okresem stavěti okresní silnice ze středy osady Kozákova na hranici semilského okresu. Byla dokončena v roce 1925, takže se nyní táhne přes Lhotu Komárovskou až do Semil.

Podle Ladislava Najmana