Podkozákovským krajem

Něco k historii letoviska Radostná a vesnicích na Kozákovsku

Podle potůčku Radostná vyjdeme z havírenského údolí a asi po 250 metrech se dostaneme ke zbytkům dvou betonových bazénů. Oba mají zhruba podkovovitý půdorys a jsou polohovány rovnými stranami k sobě. Horní bazén je značně menší. Dnes již jsou oba značně poškozeny, betonové stěny jsou rozpraskané. Dno je zaneseno bahnem a zarostlé náletovým křovím. Na devastaci bazénů měl zřejmě velký vliv mráz a také značně nestabilní terén, na kterém byly oba postaveny.

Kdysi oba bazény sloužily jako koupaliště při výletní restauraci, jejíž torzo stojí asi o 15 metrů výše. Místní lidé to zde dnes nazývají „Lebedárna“ podle někdejšího majitele a stavitele této stavby.

Antonín Lebeda byl povoláním krejčí, býval majitelem několika domů v Turnově a tam také v čp. 329 bydlel. Svou restauraci postavil v místě někdejšího starého mlýna čp. 23 v Kozákově (katastrální území Lestkov) v roce 1932.

Budova měla lícní zdi  skládané z nepravidelných pískovcových kamenů, pouze překlady nad okny byly betonové. Stropy byly dřevěné, stejně jako nosné konstrukce střech. Budova měla půdorys „T“, byla o jedno patro vyšší nežli „nožička“. Střecha na této části byla dřevěná a byla pokryta lepenkou. Nižší část měla šikmou betonovou střechu na dřevěné nosné konstrukci.

Když střechami časem pronikla voda, dřevěné konstrukce prohnily a vše spadlo. Okraje střech byly lemovány romantickými cimbuříčky. Neštěstím pro restauraci musela být i trvale pronikající voda z rybníčku nad ní. Celý komplex restaurace a bazénů působí na pohled honosně, ale ve skutečnost se muselo při stavbě asi hodně šetřit.

Připomeňme ještě i to, že při betonování dna bazénů byly ponechány pod betonem všechny pařezy mohutných stromů (asi smrků), které na tom místě byly vykáceny, ale pařezy nikdo neodstranil. A právě v místech zbylých pařezů začalo se betonové dno bazénů nejdříve trhat (pukalo) a voda trhlinami začala dost rychle unikat, takže mnohdy nestačila vůbec přitékat. V trhlinách potom v zimě mráz dokončil dílo zkázy.

V Okresním archivu v Semilech je dochován „Vodoprávní výměr o povolení vodních nádrží“ ze dne 25. února 1933. Tento výměr byl vydán na základě vodoprávního řízení ze dne 9. prosince 1932, kdy bylo projednáno zřízení těchto nádrží u restaurace pana Antonína Lebedy v katastrálním území obce Lestkova na pozemcích kat.č. 320/7, 323/2 a 324/4. Ze spisu vyjímáme:

Číst dále: Něco k historii Radostné a vesnicích na Kozákovsku

Rakousy

Rakousy, jako katastrální obec, měly na začátku války podle sčítání lidu celkem 145 obyvatel a 34 domů. Obyvatelé byli ponejvíce zemědělci. Rozloha půdy čítala 140,56 hektarů, z toho bylo 8,99 ha luk, 6,96 hektarů zahrad, 3,43 hektarů pastvin, 28,02 hektarů lesa a 74,68 hektarů orné půdy. Pole bývala hustě osázena třešňovými stromy, takže v době květů jest celá obec stříbrošedá. Zvláštní druhy třešní jsou rozšířeny v celé okolí a razily si cestu do dálného kraje pod názvem „obrovská raná rakušanka“.

Obcí veden okresní silnice Turnov - Rakousy - Malá Skála, ale také dráha liberecko-pardubická, probíhající tunelem pod vrchem „Horkou“. Přes řeku Jizeru veden nákladně vystavěný železniční most o šesti mohutných pilířích. Obec má jednotřídní obecnou školu, která byla postavena v roce 1907 podle návrhu Umělecko-průmyslové školy v Praze. O její stavbu má velikou zásluhu zvěčnělý prof. Dr. Jindřich Metelka.

Číst dále: Něco o Rakousích u Turnova

Díváme se na kraj pod Kozákovem - "Krása Českého ráje“ v časopise „Radostná studánka“ č. 8 - 9 - 10/1942 - Napsal Josef Lukeš

Stojíme na vrcholku Kozákova a před námi se objevuje čarokrásný rozhled na celý Český ráj dole pod námi. Je to obraz, který dojímá každého, kdo jej uvidí. Nad vrcholky stromových korun hruboskalských lesů vidíme omšelé skály. Pod námi se rozložila krajina s vesničkami, lány požehnaných polí i s horskými plahočinami. Vidíme hrady a zámky. Tu a tam upoutá naši pozornost osamělý strom, který zvedl svou korunu na nápadném místě, jakoby obhlížel své okolí a lákal k sobě cizince.

V myšlenkách se vracíme do dávných dob! Nikdo neví, kolik tisíciletí se převalilo nad tímto krajem v období, které učenci nazývají dobou prvohor. V duchu vidíme, jak pustou zemi svírá tvrdá, kamenitá slupka prahorních skal. Na tento pevný základ se teprve později kladly nánosy, ten tvoří pevné nitro celé země. Kraj byl podivně tichý a prázdný. Když se tak zamyslíme, tušíme nesmírné ticho na zemi, ticho bez šumění lesů, bez ptačí písně, bez lidského hlasu, bez života...

A přece na Turnovsku na několika místech, zejména na Frýdštejně, čnějí nesmírně staré a již drolící se útesy prahorní žuly a zelenavé břidlice, jak je vynesly na povrch pozdější sopečné bouře.

Ani prvohory na Turnovsku neskryly se docela do nitra země. Jedno období prvohorního věku dosud barví na úpatí hory Kozákova písek a hlínu příznačně červenavou barvou permského útvaru.

A což teprve bohatství prvohorních skal - porfýru a melafyru! Jejich dutiny vyplnila kyselina křemičitá, a tak vznikla nádhera pestrobarevných jaspisů, chalcedonů, karneolů, proužkovaných achátů, křišťálů, citrinů, ametystů a záhněd, které stále okouzlují oči hledačů drahých kamenů právě tak, jako je okouzlovaly již před stoletími, kdy císař Karel IV. je dal hledati v naší krajině.

Číst dále: Díváme se na kraj pod Kozákovem

Vzácný jubilant -  Podle kroniky obce Besedic

Občané v Besedicích a v Michovce, stejně jako široká veřejnost rozlehlého okolí, Podkozákovsko i Maloskalsko, stejně jako milovníci krás tohoto kraje, ochránci přírody i četní turisté - ti všichni si v roce 2000 připomněli 65. výročí otevření nové turistické stezky „Dr. Edvarda Beneše“ v malebných besedických skalách. Její slavnostní otevření se totiž konalo 25. září 1935.

Avšak již v létě roku 1934 se uskutečnilo komisionelní řízení ve věci vytýčení turistické stezky do „Chlévišť“ a rozšíření stávajících cest na „Kalich“ a na „Sokol“.

V listopadu 1934 započal tehdejší Okrašlovací spolek pro Besedice a okolí s budováním stezky do „Chlévišť“. Počasí besedickým přálo, a tak šla práce dobře od ruky. Skály byly rozmrzlé, takže se schody ve skalách a skalní přeseky daly bez obtíží zpracovat. A tak už během týdne se podařilo prorazit stezku od „Kalicha“ přes celé „Chléviště“.

Chuť do práce byla veliká. Našlo se několik nadšenců, zapálených pro dobrou věc, a k nim se později přidávali další. Mezi prvními budovateli nové stezky uvádí kronika tato jména: Jaroslav Koch, Josef Rydval a František Kinský, všichni z Besedic, a dále občané z Michovky: Alfréd Šimůnek a Miroslav Šmíd a z Louček: Petr Dyml a František Hořák. Časem se k nim přidali Václav Novák, Jan Vodháněl, Josef Rulc, František Saska a další občané.

Dne 16. prosince 1934 navštívili část nově upravené stezky první turisté z Kolína a ze Staré Paky. Okrašlovacímu spolku darovali na dobudování stezky částku 12 Kč. (!) Byl to první dar, který besedičtí na stezku dostali. O Vánocích se sem přišlo podívat už přes padesát turistů, mezi nimi i někteří z Prahy.

Číst dále: Výročí otevření stezky Dr. Beneše