Jó, to bejvala dřina...
Můj otec i jeho sestra často vzpomínali na to, jaká to bývala za starých „zlatých“ časů - tedy v době jejich mládí na začátku 20. století -mnohokrát těžká dřina na našich vesnicích, kdy i oni museli, sotva odrostli dětství, těžce pracovat, stejně jako jejich rodiče, aby se uživila početná rodina a aby se sklidilo a zužitkovalo všechno, co štědrá příroda lidem nabídla.
Otec vyprávěl, jak už za jeho dětství prodávali třešně, kterých se u nás v Podboroví vždycky hodně urodilo, nejen do Brodu, ale až daleko nad Brod „do Němec“, tj. na Jablonecko.Pro rodinu to byl očekávaný a vítaný přínos, ale kolik si to všechno vyžádalo času, námahy, ba dřiny, nežli se nějaká ta koruna dostala domů.
Muži doma česali třešně, ženy je nosily na trh. Dědeček a syn Petr, tatínkův bratr, později pak už i tatínek, stávali po celé dny na vysokých žebřících, aby očesali narostlou úrodu třešní. Bývalo prý v těch dobách v Podboroví více jak padesát větších či menších třešňových stromů, některé byly doslova obrovské. A tak nohy česáčů večer pořádně bolely od lezení po žebříku nahoru a zase dolů.
Jak se brousily korále
V minulém 20. století nežilo se vždycky každému na vesnici stejně dobře. Zvláště začátky tohoto století a jeho první polovina byly poznamenány těžkou prací na našich vesnicích, na chléb se těžko vydělávalo, a tak se na venkově sháněla každá korunka, která bude dobrá, aby se uživila početná rodina. Moje teta Zdeňka Kudrnáčová ( 1896 - 1984) na ty časy vzpomínala a já jsem si ty její dávné vzpomínky zaznamenal.
Už v mládí se naučila brousit korále „na brusu“ (verštatu), ale více brousívala na šlejfáku. Brus se poháněl levou rukou klikou, zatímco pravá ruka držela „mašinku“. V ní bylo nasazeno „tyčkrdle“, na jehož konci byla přitmelena korále. Ta se brousila. „Tyčkrdle“ se mohlo v „mašince“ postupně otáčet, a tak se na korálce vybrušovaly jednotlivé „facetky“. Brus na „verštatu“ se točil ve vodorovné poloze (horizontálně).
Na „šlejfáku“ se brousily ponejvíce tzv. „karmazínky“. „Šlejfák“ měl brusný kotouč ve svislé (vertikální) poloze. Poháněl se šlapáním nohama. Při „šlejfáku“ se sedělo na vysoké stoličce (vlastně to byla taková lávka), která byla jeho součástí.