Malíř Jan Prousek a Podkozákovsko

Kulturní veřejnost  vzpomíná v tomto roce již 150. výročí narození významného výtvarného umělce a vlastivědného pracovníka Českého ráje, malíře Jana Prouska, který se narodil ve Svijanech dne 12. února 1857. Byl nejen výborným malířem, krajinářem a ilustrátorem, ale byl i nadšeným a obětavým propagátorem krás Turnovska a celé krajiny Českého ráje. Během svého plodného života navázal úzké přátelství s dalšími velikány naší kultury. Veliké přátelství ho spojovalo např. s malířem  Mikolášem  Alšem, ale také se spisovatelkou našeho Podještědí Karolinou Světlou. Jan Prousek se přátelil i s mnoha dalšími literáty a umělci.

Prouskovo jméno a jeho záslužná práce mají své trvalé místo ve vývoji kulturního života našeho kraje. Vzpomeňme, že to byl právě Jan Prousek, který napsal a nakreslil knihu s poněkud dlouhým názvem „Dřevěné stavby starobyle roubené a lidový nábytek v severovýchodních Čechách“. V tomto svém díle oslavil vesnické statky i chaloupky, kterým se ještě v novém tisíciletí obdivují domácí turisté i zahraniční hosté našeho kraje. Pro svou rodnou obec Svijany napsal a umělecky vyzdobil svijanskou obecní kroniku.

Mistr Jan Prousek zemřel v Turnově dne 2. července 1914, jen několik  chvilek před vypuknutím první světové války. V den jeho pohřbu promluvil v českém rozhlase o životě a díle umělce turnovský spisovatel učitel Jak Knob. Také on to byl, kdo napsal celou sérii článků do „Pojizerských listů“, do „Našeho rozhlasu“ a do „Salonu“. V nich rovněž vyzdvihl celoživotní práci zesnulého umělce našeho kraje. O. Heptner napsal do „Pojizerských listů“ článek o úzkých stycích Jana Prouska s Mikolášem Alšem.

My dnes přinášíme našim čtenářům u příležitosti 150. výročí Prouskova narození výtah z kroniky, kterou připravil a odevzdal Obecné škole v Klokočí. Bylo to v době, kdy tam pobýval ve svých skromných chvílích odpočinku a kdy propagoval přírodní a historické zajímavosti a krásy Klokočských skal, zříceniny hradu Rotštejna a celého Podkozákovska. Náš článek doprovází i několik autentických kopií z díla tohoto umělce.

V kronice je vlastní rukou Jana Prouska napsáno věnování klokočským občanům. Píše se zde doslova:

Vzpomínka na pobyt a studijní malování motivů z okolí Rotštýna roku 1885, kdy vrátil jsem se z akademie umění v Německu - v Mnichově a Karlsruhe, i trávil jsem poprvé léto opět v domově, ubytovav se na delší dobu v Podkozákovsku, a sice pod hradem Rotštýnem v hostinci pana Václava Kinského.

Do té doby nebylo mnoho vyobrazení ani fotografií zřícenin Rotštýna a Klokočských skal, vyjma malých snímků od turnovského Krtičky a dřevorytiny dle malíře Levého, uveřejněné r. 1870 v Hálkových illustrovaných „Květech“ s popisem, pod názvem: „Pustý hrad Rotštejn“; upozornil jsem a povzbudil proto v Turnově tehdáž působící fotografy na partie malebných skal, z nichž zdařilé snímky ve větším formátu provedl tenkráte zejména zdařile p. Fr. Krátký (z Kolína), později p. Jan Šimon v zájmu turistském a místopisném roku 1886 a později jiní.

Ve snaze krajinářsky umělecké namalovav v místě a okolí řadu olejových studií a obraz větších rozměrů na plátně (1885), kterýž vystaven byl roku příštího 1886  v Praze v Rudolfinu o výroční umělecké výstavě Krasoumné Jednoty pod číslem katalogu 212 „Pískovcové skály Rotštýnské u Turnova“ (J. Prousek v Praze).

Tamtéž jsem uplatnil také jiné menší práce z okolí Rotštýna i kresby v illustrovaných časopisech, poukazovav na krásy a malebnost okolí Turnova, mimo Hruboskalska, zvláště Podkozákovska a Rotštýnských pískovcových útvarů a údolí, dříve než vznikly turistické kluby a odbory na našem venkově, v Turnově roku 1892, a než podnikány hromadné výpravy, výlety Sokolů a vycházky v ty končiny, takřka nepovšimnuté a zapomenuté i chudé.

Přivedl jsem nejednou cizé návštěvníky, přátele přírody i malíře, ano i cizince,vzácné hosty na Rotštýn. Všem se zde líbilo, byť i nenalézali pohodlí úpravnějších hostinců a úpravnější stravy i cest; právě tato primitivnost zamlouvala se, an dovršuje divokost romantiky°než dlužno vzděláváním lidu přispěti přece jen k pokroku a tu hlavně školou zřízenou r. 1903 v Klokočí, docílilo se mnohé nápravy a zvelebení obce po stránce duševní, povznešenější nyní na novodobou osadu uvědomělých občanů, kteří milují tu svou dědinu a budou bohdá zdokonalovati vkusem a udržováním čistoty, aby do budoucna stala se vzornou vpravdě českou vesnicí. „Chaloupky české, buďtež požehnány!“

Jako spolupracovník illustrovaných děl o „Hradech a zámcích“ i dřevěných lidových stavbách našich Severních Čech, výňatky z textu o hradu Rotštýnu  a jeho dějin se týkajících, v této knize soustředil jsem pro obec a její bližší okolí pomůcky takto obrazně názorně místopisné a ukládaje vše né bez práce sebrané do knihovny školy v Klokočí, přimlouvám se, by bylo vlídně přijato, střeženo a doplňováno záznamy pamětihodnými a uchováno trvale k dobru i budoucích.

Knihu, na jejíž vazbu přispěla místní školní rada za starostenství pana Josefa Viduny ve Vesci, odevzdávám správci školy, panu řídícímu učiteli Janu A. Finke-ovi. Je to v památném roce 1908, kdy hosté z Anglie, žurnalisté a turisté, hromadně navštívili Turnovsko, a dne 23. června zajeli na historicky památný středověký hrad Rotštýn. Bylo to dvacet členů výpravy, a sice 16 pánů a čtyři dámy se spisovatelem James Bakerem v čele, autorem anglické knihy „Obrázky z Čech“. Navštívili nejen hrad Rotštejn, ale jeli odtud dále přes Rovensko na Trosky a Hruboskalsko. V Turnově zdrželi se po dva dny, kde pobyl  Mr. Baker již počtvrté: r. 1887, 1890, 1898 a 1908.

Sloužiž kniha ku zdaru obce a národa, kterýž jen potud svým zůstává, pokud zná a ctí svých památek! - - -

„Svůj jazyk ctěte, zvyky své a práva,

dokažte skutky, že jste Čechové,

a vlasti naší vzejde opět sláva,

jakou se skvěli naši předkové!“

 Těmito slovy básníka zakončuji poznámky své a znamenám se krajansky oddaně

Váš Jan Prousek.

V Turnově 20. června 1908 - v domě „U českého granátu“.

Tolik tedy slova malíře Jana Prouska v závěru knihy, kterou předal jako upomínku na svůj pobyt pod Kozákovem Obecné škole v Klokočí do její školní knihovny. Časem byla však tato malá vesnická škola zrušena, archiv i knihovna zlikvidována. Jen zázrakem se podařilo zachránit vzácnou kroniku, aby se snad - nedej bože - nedostala do sběru starého papíru.

Paní Anna Hlubučková z Klokočí dovolila mi, pořídit si kopii této vpravdě historické knihy, z níž jsem Vám, vážení čtenáři, přinesl tuto ukázku věnování autora, malíře Prouska, Obecné škole v Klokočí. Vyhledal jsem v ní i několik dalších ukázek, např. rukopisu Jana Prouska, titulní strany knihy a několik ilustrací z díla autora v kraji na Klokočsku.