Velikost textu

Obecní kronika

Přístavba u vesecké školy

Přístavba kolny a hasičského skladiště u školy ve Vesci

Protože dosavadní školní kolna na uskladnění uhlí a dříví na topení byla v dezolátním stavu a hrozila zřícením, bylo rozhodnuto postavit u školy kolnu novou. Ta původní stála podélně cesty. Bylo dohodnuto s ředitelstvím školy novou kolnu situovat nikoliv při cestě, ale podélně podle plotu zahrady od čp.12.

Jelikož požárníci (hasiči) z Vesce  neměli v současnosti žádnou zbrojnici a neměli kde uskladnit stříkačku a ostatní výzbroj a zařízení, bylo dohodnuto pro vesecké požárníky postavit vedle školní kolny (hned ve směru od cesty) alespoň provizorní skladiště pro toto požárnické zařízení.Vjezd (vrata) jsou situovány přímo z veřejné cesty.  Počítá se s tím, že skladiště je opravdu jen skladištěm a že vesečtí požárníci se snad jednou zmohou na skutečnou požární zbrojnici. To všechno ale ukáže čas!

Se stavbou se začalo v létě r. 1961 a na zednických i dalších pracích se účastnili většinou brigádníci - důchodci, kteří zde pracovali zcela zdarma, a tak MNV platil především jen materiál a nejnutnější odborné práce. Zednické práce zde vykonávali: Josef Hejduk z Vesce čp.30, Josef Janus z Prackova čp. 2, Josef Vodháněl ze Smrčí čp. 13, Bohuslav Bílek                  z Chutnovky a Jindřich Kocour z Vesce. Na tesařské práci se podíleli František Otmar z Vesce čp.25, Josef Souček z Vesce čp. 16 a především Josef Kněbort z Vesce čp. 15. Nikdo z nich nepožadoval za práci žádný plat.

S vyzdíváním stěn se začínalo v měsíci srpnu 1961 a dokončeno dne 28. 10. 1961. Potom dne 19. 11. 1961 se prováděla vazba se střechou. Na této práci pomáhali kromě zmíněných tesařů také rodiče - členové Sdružení rodičů a přátel školy ve Vesci. Však jsou mezi nimi mnozí také požárníky (hasiči) a skladiště při kolně se staví také pro ně. Potřebné klempířské práce (oplechování) provedl mistr klempířský Pleštil z Turnova, náš smrčský rodák. Ten také pořídil okapové žlaby k celému objektu. Pokrytí střechy pomohli provést vesečtí požárníci, opět zdarma - brigádnicky. Venkovní omítku provedl z velké části zedník - důchodce Josef Hejduk z Vesce - Podháje, pochopitelně zdarma, za pomoci svého zetě ředitele školy Františka Mlejnka. Také zdobně nakreslil nápisy na průčelí požárního skladiště (nad vrata).

Od roku 1962 začala tato školní přístavba ve dvoře školy sloužit svému účelu. Požárníci měli skladiště, kam si složili vše potřebné, škola měla místnost na dříví k zimnímu topení a druhou menší místnost na složení uhlí. Do první místnosti školnice ukládá i potřebné nářadí a úklidové prostředky.                                                               

 

Jak bylo v Koberovech kolem roku 1947

Jak bylo v Koberovech před 60 léty

Toto je vzpomínka stará téměř 60 let. Tenkrát v roce 1947 zapsal kronikář v Kronice obce Koberovy u Železného Brodu do písmene tato slova:

„ Dne 3. ledna 1947 se vozí kámen na vozovku k Hamštýnu. Kocour vozí dvěma auty. Občané zadarmo nakládají i skládají. Dnes přivezli 19 aut, druhý den 10 aut a 5. ledna jest neděle, vozilo se do 2 hod. Jest krásný sluneční čas. 1. února opět se vozí kámen z lomu pode vsí. V obecním rozpočtu jest to dvacet tisíc. To bude na dovoz. Občané pracují zdarma. Za dovoz se čítá 60 Kčs za 1 m3 a na auto se béře 1 a půl m3.

Dne 1. března přestěhoval se obecní úřad do vlastních místností. 8. března pracovní povinnost na odházení sněhu na silnici. Od 16. března začalo pěkně táti a do čtrnácti dnů jest beze sněhu, ale i bez velké vody. Každý den to pěkně odteklo.

Dne 27. dubna jest pracovní povinnost. Každý má odpracovat 10 hod. ve 3 nedělích. Dnes pracovalo 36 mužů a 2 ženy na vozovce k Hamštýnu. Rozhrnoval se po celé vozovce drobný kámen, navožený sem v únoru. 4. května pracovalo 45 dělníků. 10tého se ještě vozil drobný štěrk 8 mužů na práci. 11tého 3. pracovní neděle, kde pracovalo 29 dělníků. 18tého to již pracovalo jen 9 mužů. Žádný to od obce nekontroloval, a tak někdo byl třeba pětkrát a jiný méně. A někdo nepřišel vůbec.

V květnu a v červnu se přestavuje šenkovna na „Potoce“. 27. května začali válcovat silnici od Pleštila až na hranici okresu ke Smrčí. A při té příležitosti nám zválcovali i vozovku k Hamštýnu, když se na ten štěrk navezlo trochu hlíny. Hezká cesta jest to nyní.

Od června přestavuje dům p. Horyna, řezník a i řezník p. Pospíšil se dává do stavby a přistavuje půl domu. I klempíř Pala na Chloudově přistavěl dům o jedno patro.

Za úřední výkon od obce se nyní platí 10 Kčs, v říjnu již 15 Kčs.

Celé léto takové sucho, jakého nebylo od roku 1841.“

Tolik tedy záznamy kronikáře v Kronice obce Koberovy z roku 1947. Zkusme jeho jednotlivé věty porovnávat ze všech možných stran s dneškem!!

 

O Vrátu u Železného Brodu

Psalo se  v kronice o Vrátu u Železného Brodu -  zápis v obecní kronice z roku 1925

 Katastrální obec Vrát rozkládá se na levé straně řeky Jizery tekoucí k Turnovu, mezi městem Železný Brod a Malou Skálou. Osada Vrát  vzdálena jest od okresního města Železného Brodu půl hodiny cesty směrem jihozápadním.

Obec Vrátská sestávala se ze šesti osad místních: Chloudov, Koberov, Líšné, Libentin, Prosíčka a Vrát. Náleží k ní samoty: Blatina, Hluboček, Mudálov, Propastný, Závrší a Zdůlně..

Z popisu osad leží Vrát na kopci počínajícím v Propastném a končícím v Líšném a na Libentinách, osada Chloudov prostírá se na protějším kopci, patě vrchu Kozákova, osada Koberovská táhne se po obou stranách silnice Rovenské a její popisná čísla patřící k Vrátu končí hostincem Havlínovým a domem zámečníka Vlasáka. Osada Líšné prostírá se na západním svahu kopce Vrátského a rovněž tak Libentina, tento jižněji. Osada Prosíčka leží čtvrt hodiny za Vrátem při silnici vedoucí do Vranova. Stavení těchto osad jsou povětšině pohronmadě a jsou z jedné třetiny dřevěná.

Celková rozloha obcí obnáší 492 ha 57 a a 49 m2.

V obci jsou následující veřejné budovy: ve Vrátě jednotřídní obecná škola a sokolovna v roce 1920 postavená, v Líšném dvoutřídní obecná škola a sokolovna, postavená v roce 1910.

Všech domů jest v obci 184. Z toho připadá na osadu Chloudov 18, Koberov 35, Libentiny 8, Líšné 63, Prosíčka 24 a Vrát 24 čísel. Obec Vrát podléhá okresnímu hejtmanství nebo okresní politické správě, jakož i okresní školní radě v Semilech, okresnímu soudu i bernímu úřadu, poštovnímu a telegrafnímu úřadu, okresní správní komisi v Železném Brodě, obchodní a živnostenské komoře v Liberci. Příslušným finančním ředitelstvím jest Jičínské a krajský soud jest v Mladé Boleslavi.

Nejbližší železniční stanicí jsou Železnobrodská a Maloskalská. Část obce, totiž Chloudov, Koberov, Vrát jsou přifařeny do Železného Brodu, Líšné, Libentin a Prosíčka do Nábzí, vesměs biskupství Litoměřického.

Dle posledního sčítání lidu z r. 1920 jest v obci283 rodin, z toho 551 mužů, 623 žen, 253 katolíků, 329 československých, 202 českých bratří evang. august.vyznání, 386 bez vyznání, 4 Němci, 1 Ukrajinec.

V obci jsou následující spolky: Sbory dobrovolných hasičů v Chloudově, Koberově, Líšném, Prosíčce, Vrátě a Závrší. Tělocvičné jednoty „Sokola“ v Koberově, Líšném a na Vrátě. Národní jednota severočeská v Koberově a v Líšném, Hospodářsko-lesnický spolek ve Vrátě.

Starostou obce jest nyní (1925) p. Stanislav Koucký z Prosíčky, před ním po mnoho let p. Adolf Vele z Chloudova.

V obci převládá hlavně rolnictví, lid miluje svou hroudu a z usedlíků velmi málo jich opouští obec. Druhým odvětvím jest sklářství. Jest to zejména broušení perel skleněných, na domácích strojích zvaných cajk, které se poháněly šlapáním, čímž se roztáčelo setrvační kolo, z něhož šel řemen nahoru na vřeteno, které bylo spojeno s brusem. Někteří brusiči byli pravými mistry ve výbrusu hráněk na perlích. Pak drikování kalutových korál u stolu s měchem, který se rovněž pohání šlapáním, aby petrolejový kahan dostal ostrý plamen, který rozehřívá sklo. Po špendlíkách, kalutech a frislí, které pominulo, jest výroba navíjení perel na drát, které se pak navlékají, uzlují na všelijaké náhrdelníky.

 

Z historie vesecké kapličky

Z historie kapličky ve Vesci

 Kaplička ve Vesci stojí uprostřed vesnice nedaleko budovy místní školy. Vedle kapličky je socha sv. Jana Nepomuckého od žernovského sochaře Zemana ? z roku......

Kaplička byla postavena zásluhou zbožných občanů někdy na konci 80. let předminulého 19. století. Stojí tedy ve Vesci už nejméně 116 až 120 roků. Obraz Anděla Strážce, kterému byla kaplička zasvěcena, byl pořízen osadníky veseckými v roce 1890 a sloužíval jako oltář. Tenkrát byl zakoupen za 600 korun.

V kapličce bývala sloužena zejména poutní mše, kdy sem docházívalo procesí z Kostelních Louček. Staří pamětníci říkají, že se přímo v kapličce vykonávalo několik svatebních obřadů. S jistotou je doloženo, že zde uzavřeli církevní sňatek manželé Anna a Stanislav Maryškovi z Vesce čp.24, a to v roce 1921.

Vzácný originál olejového obrazu Anděla Strážce zhruba před 25 léty náhle tajemně zmizel. Z kapličky jej vyřízl a odnesl neznámý zloděj, který jej možná dobře zpeněžil. Nejen vnitřek kapličky, ale celá stavba začala potom dost rychle chátrat, zvláště když se stala doménou různých nenechavců z řad dětí a mládeže.

Nutno dodat, že na kapličce byla po celou dobu její existence také malá nástřešní zvonička se zvonem, tedy zvonice. Kronika vypráví, že původní vesecký zvonek býval zavěšen pouze na mohutném kaštanu, který rostl v místech někde před pozdější kapličkou. Zvoníkem tehdy býval  Josef Trakal (nar. 1844)  z čp. 13 (naproti kapličce) a předtím ještě zvonívali i jeho rodiče. Proto se tady také přezdívalo „u Trakalů zvonických“.

V novější době zvonívala paní Aloisie Hušková z čp. 10. Poslední dobou, nežli se zvon ve Vesci nadobro odmlčel, zvonívalo se tady  už jen při úmrtí místních občanů, tzv. umíráček. Dříve se ale pravidelně vždycky ve 12 hodin odzvánělo poledne a každý navečer také klekání (modlení). Vesecký zvon jsme slyšeli naposledy v roce 1970.

Při úmrtí se první den odzvonila smrt (zmíněný umíráček) a potom každý den až do pohřbu se po poledním zvonění vyzváněla „hrana“. V den pohřbu se zvonilo tak dlouho, pokud se pohřební průvod nedostal od domu smutku až na místní vesecký hřbitov.

Zvonu se někdy užívalo i k dalším účelům. Zvonilo se při poutních nebo posvícenských bohoslužbách, na které zvonek sezváněl věřící, ale poskytoval službu i vyhlašováním poplachu při požárech a při živelních pohromách. Za války měl ohlašovat i nebezpečí leteckého útoku. Mezi málo známé použití zvonu patřil starodávný zvyk, že se zvonívalo proti blížícímu se krupobití a proti hromobití.

Vesecký zvon na kapličce jsme mohli slyšet naposledy v roce 1970. Od té doby mlčel, zvonit se přestalo, protože hrozilo nebezpečí spadnutí zvonu, když trámoví, kde byl zavěšen, notně zchátralo. Nakonec byl sejmut a uložen, aby nedošlo k nenadálému neštěstí, když různí nenechavci vlézali do kapličky a prováděli tady své rejdy. A tak kaplička dále chátrala. Vnitřní vybavení bylo poničeno, okna vytlučena, dveře rozlámány. Střechou dovnitř zatékalo,   vazba i celá věžička (zvonička) ztrouchnivěly, stěny poryla plíseň... Kolem chodili turisté, nahlédli do kapličky a s hrůzou se odvraceli, jak byla zničena.

Konečně došlo ke generální opravě, k zavěšení zvonu, který se uvádí do chodu pomocí elektřiny

   

Z činnosti Sokola Loktuše koncem 40. let

Sokolské šibřinky

Dne 18. ledna 1948 uspořádal Sokol Loktuše své první sokolské šibřinky, které se skutečně nadmíru vydařily. Snad to bylo tím, že na nich účinkoval známý taneční orchestr Jaroslava Maliny z Prahy, známý zejména z rozhlasových kabaretů v pražské kavárně „Vltava“. Jako zpěváci spoluúčinkovali: Jožka Srbová, členka Bajo-tria, a Milan Šamonil.

Sál na Špici byl doslova nabit lidmi. Obě podloubí (přísálí) i jeviště, kde stály stoly, byly plné. Také taneční parket byl přeplněn, takže nebylo možno dost dobře ani tančit.  Hudba účinkovala nahoře na balkóně. Pro zpěváky byl připraven mikrofon, takže zpěv byl potom třemi reproduktory přenášen do sálu. Orchestr osobně řídil Jaroslav Malina.

Účinkujícím se u nás velice líbilo a těšili se už předem na nový zájezd k nám.  Dekoraci sálu k rázu šibřinek „Červená se malina“ úplně zdarma namaloval čeledín od Vidunů z Vesce pan Václav Gregor. Za jeho nezištnou pomoc poděkoval mu později Sokol dopisem a veřejně i v Pojizerských listech.

Vstupné na šibřinky bylo 50 Kčs, garde 20 Kčs.

Číst dále: Z činnosti Sokola Loktuše koncem 40. let

 

První divadlo v Loktuších

První divadlo

Na Hod Boží vánoční 25. prosince 1947 sehrál divadelní odbor Sokola svou první hru od Ladislava Stroupežnického „Naši furianti“. V režii Františka Mlejnka ml. ve hře účinkovali:

Josef Mlejnek čp. 39..................................................Filip Dubský starosta a sedlák

Františka Staňková čp. 2............................................Marie Dubská, jeho žena

František Mlejnek, ml. čp.25.....................................Václav, jejich syn

Bohuslav Bakeš, Chutnovka......................................Petr Dubský, otec Filipův

František Mlejnek, st. čp. 25 .....................................Jakub Bušek, sedlák a radní

Jitka Richtrová z Dubecka...........................................Františka Bušková, jeho žena

Ivanka Zunová z Dubecka............................................Verunka, jejich dcera

Oldřich Vodháněl z Louček..........................................Martin, jejich syn

Oldřich Staněk čp. 2 .....................................................Matěj Šumbal, sedlák a výbor

Hana Vítová čp. 47 .......................................................Marie Šumbalová, jeho žena

Josef Kvapil st. čp. 50 ...................................................Pavel Kožený, sedlák a výbor

Karel Staněk z Dubecka.................................................Kašpar Šmejkal, sedlák,výbor

Ladislav Hejduk čp. 26 .................................................Valentin Bláha, voj.vysloužilec

Josef Cvrček čp. 49........................................................ Josef Haberšperk, švec

Josef Ježek čp. 15...........................................................František Fiala, krejčí

Věra Kubáňková z Louček..............................................Terezka Fialová, jeho žena

   Jejich děti:

Dáša Mlejnková čp. 25 ..................................................Kristýna

František Kolombo z Chutnovky.....................................Matěj

Irena Kyselová z Louček..................................................Pepička

Slávka Staňková z Dubecka.............................................Hanka

Blažena Vodhánělová z Louček........................................Manča

Fanda Staňková z Dubecka...............................................Františka

Hynek Krolmus z Kvítkovic..............................................Filípek

Slávek Vele z Rotštejna...................................................Karel Kudrlička, učitel

Josef Čepelík z Loktuš.......................................................Marek Ehrman, hostinský

Miluše Kočová z Louček.................................................Markýtka, obchodnice

Luboš Tulach z Louček......................................................Vojta, čeledín

Ladislav Bárta z Kvítkovic.................................................četník

Josef Cvrček čp. 45

Josef Hejduk čp. 10

Stanislav Drahoňovský z Klokočí/cestáků/

Václav Žák z Rotštejna.......................................................čtyři muzikanti

Účast na tomto prvním divadelním představení byla veliká. Před zahájením promluvil předseda Místní rady osvětové František Mlejnek st. čp. 25, který tak předal veřejnosti nové jeviště v sále na Śpici a přečetl také jména všech dárců, kteří na jeviště finančně přispěli a tak se zasloužili o vybudování našeho nového moderního jeviště a jeho osvětlení.

Potom ještě promluvil o významu divadla pro český venkov okresní osvětový inspektor  učitel Otakar Fiala z Turnova.

Na jeviště se vybralo v penězích od domácích  dárců z Loktuš celkem 14 070 Kčs, od dárců přespolních celkem 14 230 Kčs. Celkový výtěžek sbírky na nové jeviště na Špici tak činil 28 300 Kčs. Kromě toho občané z Loktuš půjčili bezúročně celkem 25 000 Kčs. Záruku v Kampeličce ve Vesci nad zápůjčkou ve výši 60 000 Kčs převzali rovněž někteří místní občané, zejména členové místního národního výboru.

   

Strana 4 z 6

Právě připojeni - hostů: 188 

Kontaktní informace

Videostudio Mlejnek

Milan Mlejnek
Mírová pod Kozákovem
Smrčí 49
511 01 Turnov
Česká republika

messenger; WhatsApp
videomlejnek@c-mail.cz
mobil: +420 604 482 396
SKYPE: videomlejnek

IČ: 15603598

Objednávky, konzultace

na výše uvedené adrese

telefon, sociální sítě

 

Statistiky

Počet zobrazení článků : 1248301

Venda a Pépa Gelerovi, naši hostitelé
POHLED ZE STŘEŠNÍ TERASY
Josef Kněbort, Vesec 15
Kostel sv. Nikoly na kopci nad městem
Ahóóój !!!
Autor webu se slunečnicemi
směr Luční bouda
Stará Tribunj - směr JV
Polnosti hospodáře Herouta v Dar.Brestově
P.St.Přibyl a P.Jurnečka - pouť 2010
Skupinové foto
Odpoledne pro důchodce 12/1985
Most na ostrov, pošta a restaurace
Pan Louda slaví 85. narozeniny
Pépa Gelerová s dcerou Jasmínou
Balony nad Podhájem
Otevírání MŠ na Chutnovce 10.5.1978
Miloš - nejstarší člen naší delegace
60 let Sokola ve Vesci - 1979
Ke Kalichu květen 1977
Staré město pražské
Kozákov z Fialníku