Lidové pověry pod Kozákovem

Staří a starší lidé si ještě dnes tady u nás pod Kozákovem občas připomínají některé staré zvyky a pověry, kterými se to zde dříve ve starých dobách jen hemžilo. Dnes už se nad některými pověrami leda zasmějeme, ale přece jen je potřeba vzpomenout, na co všechno před dávnými časy lidé doopravdy věřili. A tak si připomeňme alespoň některé z nich:

Jestliže někde poblíž stavení houkal v noci sýček, lidé se domnívali, že někdo z domu nebo z jejich blízkých brzy umře. Když někdo potkal kominíka, honem se chytil za knoflík, aby měl štěstí. Kdo potkal ráno jako prvního člověka nějakou bábu (starou ženu), myslel si, že bude mít ten den nějakou smůlu nebo dokonce neštěstí. Byl by se nejraději vrátil domů.

 Vracet se před delší cestou zpátky do domu, když jsme si např. něco zapomněli, tu byla pověra, že na cestě bude neštěstí, vracet jsme se zkrátka neměli. To opět raději zůstat doma. Kdo však potkal bílého koně (šimla), věděl, že ho dozajista potká nějaké štěstí. Dětem se říkávalo, že nesmějí čůrat do vody (např. v potoce nebo v rybníce), že prý Panenka Maria pláče. Nebo když dítě mermomocí chtělo chodit pozpátku, tzv. couvat, to přece nesmělo, vždyť by mu dokonce umřela maminka.

I náboženství nahrávalo v minulých dobách hodně pověrám. Mnoho lidí bylo silně věřících. Babičky i maminky dělaly dětem na čele křížek, aby byly zdravé a aby měly v životě štěstí. Když hospodář nebo vozka ráno vyjížděl se spřežením ze vrat, požehnal koně třemi křížky bičem nad nimi. Staré babičky doporučovaly jíst posvěcené kočičky (z Květné neděle), aby lidi nebolelo v krku. Tyhle kočičky hospodáři zastrkovali na okraje polních lánů, aby ten rok byla dobrá úroda. Věřilo se na čarovnou moc sv. Jana v noci před jeho svátkem, věřilo se na posvěcený věneček. Při silné bouři lidé rozsvěcovali hromniční posvěcené svíčky, aby je ochránily před úderem blesku. Ženy se křižovaly a při zablesknutí pronesly: „Pán Bůh s námi a zlé pryč!“ Pak tu bylo např. ještě pálení čarodějnic, svatojánské ohně, postýlka pro svatého Jánečka aj.

A kolik bylo těch zvyků a pověr o vánočních svátcích. Krájení jablek o Štědrém večeru, házení botou po večeři, klepání bezem, lití olova nebo vosku do vody, ukládání peněz pod štědrovečerní ubrus na stole, celodenní půst o Štědrém dnu (aby uviděli „zlaté prasátko“), atd. atd. Byla těch starých zvyků, obyčejů a pověr celá přehršle! 

Já nejsem pověrčivý a na tyhle babské řeči nevěřím, ale když vyjedu s autem a po cestě mi někde přeběhne přes silnici kočka, zvláště černá, říkám si v duchu třikrát: Tfu, tfu, tfu...