Z počátků amatérského filmu u nás

Zatím co dnes je amatérský film téměř na ústupu, když ho plně a mnohem lépe nahrazují kvalitní barevné videozáznamy včetně nahrávky zvuku, bez potřeby dalšího vyvolávání , nejsou zase až tak dávno doby, kdy zachycení pohyblivých obrázků na filmu byla jediná možnost, jak události nebo dokumenty uchovat pro příští časy.

Víme, že dnes je možné filmy natočené starým způsobem převést docela pohodlně na videozáznam, doplnit je dodatečně zvukem, komentářem, hudebním doprovodem apod. Tak už dnes odpadá pracné promítání filmů na někdejších promítacích přístrojích, když nám k projekci postačí pouhý televizor s videopřehrávačem.

Ovšem i amatérský film měl své prvopočátky, kdy musel pozvolna odrůstat dětským střevíčkům. Měl pochopitelně také své první průkopníky, první pionýry, kteří začali šířit toto nové umění, ale i zábavu mezi širší veřejnost.

Je tomu už více než sedmdesát let, když na Turnovsku a pod Kozákovem začal natáčet své první amatérské filmy tehdejší řídící učitel František Bursa ze Soběslavic, rodák z Bukoviny u Bělé. Na tehdy obvyklý formát devítimilimetrového filmu, většinou materiál firmy Kodak, za značných finančních obtíží zachytil celou řadu dokumentárních záběrů. Ty jsou dnes už dávnou historií, jsou však stále živým dokladem a pohyblivou, i když němou, kronikou života a práce lidí v této době. Tyto staré filmové záběry zachycují na celuloidových páscích život třicátých let ve městě, ale především mezi drobným lidem vesniček a obcí na Turnovsku nebo pod Kozákovem.

František Bursa filmoval především různé národní slavnosti, veřejná vystoupení, tenkrát oblíbené hasičské sjezdy, sokolská cvičení, selskou jízdu, dožínky, ale především natáčel školní mládež. Pořídil cenné záběry ze života a práce Obecné školy v Bělé a v Chutnovce, na filmový pásek zaznamenal slavnostní otevření Masarykovy obecné školy v Lestkově, dožínkovou slavnost v Bělé s velkým alegorickým průvodem, župní hasičský sjezd na Bukovině ve svém rodišti.

Tenkrát bylo amatérské filmování skutečnou zvláštností a byl to koníček ojedinělý a vskutku velmi nákladný. Vyžadoval mnoho času a zejména odřeknutí si jiných zábav, aby se skrovné úspory mohly věnovat na zakoupení drahého filmového materiálu a na jeho vyvolání. Tehdy se ještě točilo na negativní film, ze kterého bylo nutno k promítání zhotovit pozitivní kopii. Tím se ovšem finanční náklad ještě zvyšoval.

Filmové kluby nikde neexistovaly, nadšené amatéry nikdo nepodpořil. Jedinci zůstali odkázáni sami na sebe a na to, kolik mohli nebo nemohli do svého užitečného koníčka věnovat svého času a hlavně peněz.

Řídící učitel František Bursa jezdil po vesnicích celého kraje a své filmy promítal občanům, mládeži i žákům jednotlivých škol. Ve své staré tatřičce, která mu mimochodem sloužila až skoro do konce jeho života, přivezl svůj vlastní promítací přístroj a v zešeřelém sále vesnické hospody nebo ve školní učebně pak začal promítat filmy vlastní produkce, ale i různé krátké filmy, vypůjčené z Prahy. To byly zejména dětské pohádky, přírodní snímky, cestopisné záběry apod. Všechny filmy byly tehdy ovšem němé, tj. bez zvuku. To bylo radosti, když se někteří občané nebo žáci ve škole uviděli po prvé v životě na plátně němého biografu. (Tehdy se neříkalo kino, ale biograf nebo bio).

Takové filmové večery se u nás pořádaly např. v sále hostince pana Drahoňovského na Dolech. Organizátorkou tady obvykle bývala Osvětová rada v Loktuších nebo Rodičovské sdružení v Chutnovce Někdy se promítaly i naučné filmy se zemědělskou tématikou pro Lidovou školu zemědělskou v Chutnovce.

Později, když už řídící učitel František Bursa odešel na zasloužený odpočinek, žil se svou rodinou v Soběslavicích a bydlel nadále ve staré škole, kde se už dávno nevyučovalo, protože tu škola byla zrušena. Tady byla také jeho poslední učitelská štace.

Už jen občas si promítal  filmy ze své soukromé filmotéky, spíše pro vlastní potěšení, pro zábavu a pro hrst vzpomínek na prožitý plodný život. Občas přišli na návštěvu příbuzní nebo známí, přátelé nebo kolegové učitelé. Přišli, pohovořili a u šálku kávy zavzpomínali na své kantorské štace, ,a uplynulý život, na učitelskou osvětářskou práci v menšinových obcích našeho pohraničí, ale vzpomínalo se i na doby, kdy řídící učitel Bursa natáčel své němé filmy. A hned byla také příležitost tyhle vzpomínky si osvěžit shlédnutím některých těch starých filmových záběrů.

Učitel - důchodce Bursa se v Soběslavicích pečlivě staral mj. také o Místní lidovou knihovnu a tady ochotně půjčoval zájemcům knihy. Přicházeli sem i v mimovýpůjční době a pan řídící nikdy neodmítl, šel do knihovny, pomohl, poradil, vybral knihy a ochotně půjčil.

Pan učitel Bursa již dávno není mezi námi. Odešel, ale zanechal po sobě nesmrtelné dílo v podobě mnoha metrů filmů, které jsou živou kronikou třicátých let na Turnovsku a pod Kozákovem. Jsou to vlastně snad první průkopnické amatérské filmy, které tady vůbec byly natočeny.