Podkozákovská příroda před 60 léty

V Kronice obce Loktuš popisuje tehdejší kronikář, jak vlastně vypadala naše příroda v tomto kraji pod Kozákovem ve 40. létech minulého století. V této zajímavé knize se doslova píše následující:

Z ovocných stromů se nejvíce pěstují třešně, jabloně, švestky, hrušky, višně, ořechy, potom také ryngle, špendlíky, kulačky, zelinky, meruňky aj. Švestkových i třešňových stromů rychle ubývá  následkem častých silných mrazů v zimním období. Švestky ničí nemoc šarka.       Z lesních stromů se nejlíp daří borovici, smrku, jedli a modřínu, z listnáčů je tu buk, dub, habr, javor, jasan, olše, vrba, topol, bříza, osika, jíva, kaštan (jírovec), lípa, akát, občas jalovec. Z keřů se na zahradách pěstuje rybíz, angrešt a něco vinné révy, z okrasných různé druhy růží, dále hloh, šeřík, pámelník. Divoce roste: trnka, šípková růže, hloh, černý bez, maliník, ostružiník, borůvky a brusinky.

Z obilnin se pěstuje žito, pšenice, oves a ječmen, dále se setkáváme s hrachem, vikví, peluškou, mákem. Z okopanin jsou to brambory, krmná řepa (burák), něco málo cukrovky. Občas spatříme také kukuřici. Ze zeleniny je to nejvíce kapusta, zelí, okurky, rajčata, dýně (burky). Pro dobytek je potřeba dostatek kvalitní píce: vojtěška (Lucinka), červený jetel, dvousečný jetel, jetel žluťák, úročník, ligrus. Z travin je to: zejména kluběnka, jílek a bojínek.

Hojně trávy a jetelů se suší na seno pro zimní měsíce. Na lukách, v zahradách a v lesích roste hojnost divokých květin a bylin, z nich mnohé jsou léčivé. Lesy oplývají bohatstvím borůvek, malin, ostružin, brusinek, jahod a hub jedlých i jedovatých (lidé jim říkají „prašivky“).

V hospodářství se chová ponejvíce hovězí dobytek, vepři a kozy. Kozy chovají většinou malí domkáři, aby měli alespoň své mléko. Ovce u nás nikde nespatříme. Z drůbeže vidíme slepice, kachny a husy, méně krůty a perličky. K tahu slouží ve větších místech kůň, ve statcích i pár koní, v menších hospodářstvích zapřahají k tahu krávy. V domácnostech se pěstují i králíci, pro zálibu často i holubi. Včelaři chovají ve včelínech včely. Psi se u nás chovají ke hlídání domů, kočky k chytání myší.

Z ptactva oživuje naše zahrady a pole: skřivan, různé druhy sýkor, vrabec, strnad, kos, drozd, špaček, vlaštovka, jiřička, pěnkava. Spíše v lesích nebo ve skalách žije vrána, kavka, sojka, straka, žluva, žluna, datel, strakapoud, ostříž, káně, poštolka, krahujec, výr a jiné noční sovy. V polích žije množství koroptví, bažantů a ojediněle ještě i křepelky.

Volně v přírodě žije zajíc, divoký králík, liška, kuna, lasička, hranostaj, tchoř i vysoká zvěř (srny). V potocích se udržují drobné druhy ryb, zejména pstruzi a bělice.  Hospodářům a zahrádkářům působí potíže krtek, hraboš hryzec, hraboš polní, myš domácí, občas i krysa. Potkan se u nás na venkově nevyskytuje.

Za sucha u nás bývá hojně hnízdišť vos, čmeláků i mravenců. V podvečer chytají drobný hmyz neslyšně letící netopýři. Z hmyzu nejvíce obtěžuje moucha, komár, vosa, ale i sršeň.

Ornice je tu kolem nás všeho druhu: hlinitá, písčitá, jílovitá, červenicová i kamenitá. K lepší úrodě se připravuje hnojením, a to vedle chlévské mrvy a močůvky také umělými hnojivy. Hojně se také vápní. Zemědělcům v jejich těžké práci vypomáhají stroje. K orbě slouží pluhy (ruchadla) jedno- i víceradličné. Velmi málo se už dnes používá tzv. záhonových ruchadel, ruční háky vymizely nadobro. Půda se pak vláčí železnými, někdy též dřevěnými branami. Na rovných polích se obilí zasévá secími stroji (tzv. sečkami). Mnoho hospodářů už dnes vlastní svoje sečky, ostatní si je půjčují od hospodářského spolku. Ručně z rozsívky se seje dosud jen na stráních, kam se se strojem nemůže. Po zasetí se pole obvykle válcuje dřevěnými nebo železnými válci. Obilí se doma mlátí na mlátičkách, které dnes už většinou pohánějí elektromotory. Donedávna tu rolníkovi sloužily ještě výbušné benzínové nebo naftové motory, anebo dokonce staré žentoury. Ručně pomocí cepů se už mlátí pouze žitná, tzv. dlouhá sláma na povřísla nebo do slamníků. Říkáme, že se žito cepuje.