Historie našich kapliček

Také pod Kozákovem, stejně jako na mnoha dalších místech naší vlasti, máme řadu památek, jakými jsou např. nejrůznější kapličky, zvonice,boží muka, sochy svatých, pomníky (památníky na padlé vojáky a na  umučené občany apod. Vzpomeňme ty známé: např. Dřevěná zvonice na Týně u Rovenska, opravená kaplička na Dubecku, kaplička v Besedicích, zvonička ve Smrčí (nedávno jsme o ní psali v Pojizerských listech) aj.

Dnes bych Vás chtěl seznámit s několika kapličkami ve Vesci a v Prackově. Začnu právě kapličkou prackovskou. Postavil ji vlastním nákladem v roce 1919 prackovský občan pan František Trakal. Hned se tady, v nejmenší podkozákovské vesničce, odbývala také první prackovská pouť. V prvních letech sem chodívalo i procesí z Kostelních Louček a pak se tady konala v kapličce poutní mše.

Je chvályhodné, že tato kaplička s pěkným oltářem s květinami, je stále udržována ve výborném stavu a je ozdobou téhle malé vesničky. Stojí hned vedle „Lípy svobody“ a pomníku padlých vojáků z první světové války na křižovatce silnic na prackovské návsi. Je stále soukromým majetkem potomků zmíněného pana Trakala.

Poutní slavnost ve Vesci se konala vždy první neděli v měsíci září, což bylo ustanoveno osadním výborem již v roce 1906. V tomto roce tu byla také první osadní pouť. Ve druhé polovině 19. století byla v blízkosti dnešní vesecké školy postavena pěkná kaplička s oltářem, na kterém býval veliký obraz Anděla Strážce. Říkám: „...býval...“, protože už dávno není. Tento obraz, originální malba,  byl osadníky zakoupen v roce 1890 a stál tehdy 600 korun.

Před několika lety záhadně zmizel, neznámo kam. Zloděj této dávné památky nebyl nikdy vypátrán. Samotná vesecká kaplička je již delší dobu v dezolátním stavu a čeká stále na nutnou opravu. Věřme, že se opravy skutečně dočká, zasloužila by si to! Ozdobou obce  v tomto stavu zrovna není. Snad se najdou příznivci nebo nějaký sponzor, aby se tato historická památka mohla opravit a uvést do důstojného stavu.

K historii vesecké kapličky je nutno ještě dodat, že na její střeše je i malá zvonička se zvonkem, která je také velmi chatrná a z bezpečnostních důvodů se nemůže zvonit již delší čas. Původní zvonek býval zavěšen na blízkém mohutném kaštanu. Prvním zvoníkem tu byl pan Josef Trakal z Vesce čp.13. Později zvonívala paní Aloisie Hušková z čp. 10.

Původně se tu zvonilo  poledne. Potom také každý navečer tzv.“klekání“ k večerní modlitbě. Při úmrtí každého občana se první den odzvonila smrt („umíráček“). Potom se každý den po poledním vyzvánění zvonila pohřební hrana. V den pohřbu se zvonilo tak dlouho, pokud se pohřební průvod nedobral od domu smutku až na vesecký hřbitov.

Zvonku se někdy užívalo i k jiným účelům. Zvonívalo se při poutních nebo posvícenských bohoslužbách ve zmíněné kapličce, na které zvonek sezváněl věřící. Poskytoval dobrou službu i vyhlašováním poplachu při vypuknutí požáru v obci nebo v okolí, zvonil při povodních i jiných živelních pohromách. Za války měl ohlašovat i nebezpečí leteckého útoku atd. Mezi málo známé použití zvonu patřil starodávný zvyk, když se zvonívalo také proti blížícímu se krupobití a proti hromobití. Vesecký zvon nyní již mlčí  téměř třicet roků.

Na stráních mezi Vescem a Klokočím u cesty stojí malá zděná „kaplička“, jak ji nazývají místní občané. Je postavena z pískovcových kvádrů. Jsou to boží muka, dnes ovšem již dávno bez soch. Založil je rolník Kudrnáč na svém pozemku asi kolem roku 1832. Tento sedlák Kudrnáč hospodařil tehdy na veseckém gruntě čp. 5 (dnes je tu rodina Jakubíčkova).

Kolem zmíněné „kapličky“ na veseckých stráních se chodívalo pěšky přes Klokočí, Průchody a přes Rozumov do Turnova. Dávno jsou za námi doby, kdy tudy přes Klokočí chodívali dělníci a dělnice do turnovských továren, zejména do brusíren, ráno  často ještě za tmy a za tmy se opět vraceli stejnou cestou domů. Dnes tudy procházejí nejčastěji turisté po známé stezce z Turnova na Kozákov. 

Tolik jsme si tedy pověděli o historii některých veseckých památek. Vím, že by toho mělo nebo mohlo být mnohem více, ale to by už bylo spíš na celou knihu.