Podle Rodinné kroniky Mlejnkovy

Jako v mnoha rodinách, tak i u nás bývalo tradičním zvykem postavit před vánočními svátky velký betlém. Ten býval během celého roku uložen vysoko na půdě, vlastně až nad půdou v hambalkách, kde se říkalo „na sejpce“. Vedle schodů nad půdu byla umístěna malá komůrka (až pod samotnou střechou). V ní bylo vysypáno vymlácené obilní zrno. A vedle té komůrky „na sejpce“ odpočíval tedy po celý dlouhý rok náš složený betlém s veškerým příslušenstvím.

Tak kolem 20. prosince se všechno sneslo z půdy dolů do malé světničky k dědovi a babičce. Už u toho rovnání betlému jsem vždycky musel asistovat. Dědeček přinesl příslušná prkénka a taky starý „pražský koš“, převázaný svrchu plachetkou. Pod ní v koši byli schováni všichni ti papíroví betlémáčkové, jesličky se svatou rodinou, pastýři s ovečkami, ale i z papíru vystříhané a slepené krásné domečky a honosné paláce. Byly tam ovšem i velké a menší stromy, keře a jiné doplňky.