O loučecké škole

 Škola v Loučkách (Kostelních) byla založena a postavena roku 1804 tehdejším patronem hrabětem Antonínem Desfours de Walderode, pánem na Hrubém Rohozci. Až do té doby se porůznu vyučovalo po domech a učiteli byli lidé bez odborného vzdělání.

První školní budova byla malá, ze dřeva roubená stavba, krytá šindelem. Měla čp. 34. Stála na témže místě jako pozdější zděná školní budova. Byla však obrácena čelem ke kostelu. Měla jednu třídu s malými okénky do návsi a se dvěma dalšími k čp. 1 (pod školou).

Na hoření straně byla obytná světnice pro učitele se dvěma okénky do návsi a k ní přiléhala malá komůrka s jedním okénkem. Záchod pro školáky byl venku za školou, říkalo se mu „na bidýlku“.

Škola ta stavěna byla současně i s kostelem sv. Antonína, který byl zpočátku lokální. Teprve roku 1856 se stal kostelem farním, změnila se i loučecká škola ve farní.

Pro velký počet žáků býval hned od počátku na škole vedle učitele také ještě i podučitel.Vyučování dvěma učiteli v jediné místnosti činilo veliké potíže a učitelé se domáhali zcela právem nápravy.

Avšak teprve po 51 létech se dočkali té „vymoženosti“, že byla velká třída přepažena prkny, vznikly tak vlastně dvě místnosti a od těch dob se vyučovalo ve dvou třídách. Od roku 1855 byla škola v Loučkách dvoutřídní.

Po dvaceti létech však ani tyto dvě učebny nepostačovaly, a tak roku 1875 z nařízení okresní školní rady byla pro 1. třídu pronajata místnost v čp. 19 za sto zlatých r. a. ročně. Prkenná příčka v budově školy byla vybourána. Tak tu vznikla opět jedna velká místnost pro 2. třídu.

V roce 1884 byla stará škola zbourána a nákladem 1669,31 zlatých byla postavena škola nová, zděná. Byla již stavěna jako škola trojtřídní. V přízemí byly byty pro učitele, v prvním patře tři učebny.

Loučecká škola byla jednotřídní od roku 1804 až do roku 1855, dvojtřídní v létech 1855 - 1864 a od roku 1864 do roku 1896 trojtřídní. V létech 1896 až 1925 byla dokonce čtyřtřídní, později pak opět trojtřídní s jednou pobočkou, v některých létech i se dvěma pobočkami. Ve druhé světové válce byla tu dvojtřídka a od roku 1946 již opět jen škola jednotřídní. Úbytek dětí a tím zmenšení potřebného počtu tříd nastalo jednak zřízením Obecné školy v Koberovech (v domě pana Františka Rutkovského) a jednak povinnou docházkou do měšťanských škol (v Železném Brodě nebo ve Vranovém).

Za dob starého mocnářství byla škola přísně římsko-katolická. V každé učebně visel na čelní stěně kříž s Kristem a vedle něj obraz císaře pána. Každý vyučovací den začínal modlitbou, děti se nejčastěji modlily „Otče náš“. Stejně tak vyučování i končilo. V jarních a letních měsících musely děti chodit povinně do kostela na služby boží, obvykle ve středu, v pátek a v neděli.Tak sem do Louček chodily na mši svatou i děti ze Smrčí a z Vesce se svými pány učiteli.

Podle Čítanky a mluvnice pro katolické školy v císařství rakousko-uherském, vydané v Praze roku 1864, učily se děti psaní i čtení latinskému písmu a švabachu. Teprve v pozdějších létech byl švabach ze škol odstraněn a vyučovalo se pouze latinskému písmu.

V roce 1900 se počet dětí v jednotlivých třídách v Loučkách pohyboval od 50 do 60 žáků, takže na celé škole se vyučovalo kolem 200 dětí. V roce 1950 a v dalších létech klesl počet žáků v celé škole na dvacet až třicet dětí. Dětí na venkovských školách neustále ubývalo, takže se mnohé školy na vesnicích musely zrušit. Stejný osud nakonec potkal i školu v Loučkách.