Riegrova turistická chata na Kozákově
Kozákov je nejvyšším bodem krajiny Českého ráje. Svou nadmořskou výškou převyšuje všechny okolní vrchy a dívá se hluboko do kraje, daleko až do nitra Čech. Je opředen četnými bájemi a pověstmi, je znám jako naleziště achátů, jaspisů, chalcedonů, ametystů, záhněd i dalších vzácných kamenů. Jejich bohaté sbírky najdeme i v turnovském muzeu a můžeme si je nejen prohlédnout, ale i zakoupit každým rokem o prázdninách v budově bývalé školy v Radostné pod Kozákovem, kde se pořádají jejích pravidelné výstavy. Stejně tak můžeme vidět vzácné kameny na soukromé výstavě pana Votrubce ve vesnici Kozákově.
Na vrcholu Kozákova stojí Riegrova turistická chata, která byla původně vybudována obětavostí několika nadšenců a slavnostně předána veřejnosti dne 24. června 1928. Počasí slavnosti tehdy přálo, a tak v ten nádherný slunečný den přivítal vrchol Kozákova návštěvu několika set občanů i ze vzdálených míst. Po prvé se na vrcholu objevilo i několik desítek osobních automobilů.
Na výstavbu chaty byly získány některé subvence a příspěvky, např. samotné město Turnov věnovalo na tuto akci více jak 100 000 Kč. Celkový náklad na stavbu činil více jak 750 000 Kč. Chata byla postavena čtvrt století po smrti semilského rodáka Františka Ladislava Riegra a nazvána jeho jménem. Původně zde měla stát mohyla nebo jakási rozhledna, ale nakonec zvítězila myšlenka vybudovat pro turisty chatu. Až do té doby byl vrchol Kozákova pustý a jen studený severák se tu proháněl po široké pláni. Dnes víme, že teprve nedávno se Kozákov dočkal opravdu i nové kovové rozhledny, ze které můžeme za jasného počasí přehlédnout velkou část Čech a pokochat se i krásou všech okolních kopců a hor.
Když byla kozákovská chata dostavěna, dostala i řádné vybavení, na tu dobu moderní. Byla elektrifikována, měla telefonní spojení a vlastní vodovod. Vodu do ní čerpal ve dne i v noci trkač od bájné studánky Radostné. Riegrovu chatu na Kozákově stavěl v létech 1926 – 1928 železnobrodský stavitel architekt R. Kousal.
K nové chatě byla dostavěna i nová silnice od vesnice Komárov, později pak i z obce Záhoří. Horská silnička od vesnice Záhoří nahoru na vrchol Kozákova byla značným nákladem nedávno nově vyasfaltována a rozšířena, takže dnes má výborný povrch. To je zvláště příjemné turistům, kteří přijíždějí na Kozákov svými automobily.
Před léty chata na Kozákově značně utrpěla velkým požárem, byla však znovu obnovena a rozšířena. V posledních desetiletích byla mimo jiné využívána (zneužívána?) také armádou k vojenským účelům. Na pláni u chaty se za první republiky začal provozovat plachtařský sport - bezmotorové létání. Dnes zde nejčastěji vidíme „létající draky“, sportovce zavěšené na padácích nebo na rogalech. (paragliding).
Ve stejném roce, kdy byla předána veřejnosti kozákovská chata, byla i otevřena nová turistická stezka z Turnova na Kozákov. Byla nazvána po turnovském historikovi prof. Dr. J. V. Šimákovi. Vedla z Turnova přes Záholice a Rozumov na Klokočské skály, dále průrvou klokočských skalních Průchodů přes ves Klokočí do Vesce a pak přes prackovskou silnici lesem na „Loma“, potom kolem Drábovny (zv. též „Hrádek“) a lesem od záhořské strany k chatě na Kozákově. Stejnou trasu sleduje turistická stezka z Turnova na Kozákov i dnes. Ta původní Šimákova stezka byla otevřena dne 26. srpna 1928.
V době před druhou světovou válkou byla zřízena další stezka, která vedla z křižovatky „Na špici“ přes vesničku Loktuše, dále kolem kozákovské hájenky ke studánce Radostné a pak až nahoru k chatě. Ta nesla jméno po turnovském lékárníkovi PhMr. Radském, tedy „Radského stezka“.
Náš Kozákov je dodnes vyhledávaným turistickým místem. Je cílem mnoha výprav našich i zahraničních návštěvníků. Míří sem i četné školní výlety, pořádají se zde občas také prodejní burzy, které nabízejí nejrůznější zařízení a součástky zejména pro radioamatéry.
Je zde možnost příjezdu soukromými vozidly, ale v letní době např. i pravidelným turistickým autobusem. Na Nový rok se každoročně pořádá novoroční turistický výstup na vrchol Kozákova.
Tak přijďte nebo přijeďte se podívat i Vy! ---- Podle Kroniky obce Vesce
Pod Kozákovem před 60 léty a více léty
Šedesát roků je v životě člověk značně dlouhá doba. V historii to ovšem zas až tak moc neznamená, i když za tu dobu se mnohé změní. Když se díváme na dnešní život a události v kraji pod Kozákovem, shledáme, že se i tady dost změnilo za tyto uplynulé roky minulého a dnešního století. V Obecní kronice obce Loktuš jsem v záznamech z roku 1948 četl např. tohle:
Obec má dnes 52 popisných čísel. Od roku 1928 má i svůj vlastní hřbitov. Největším podnikem dnes je řeznicko - uzenářská prodejna a hostinec (pohostinství) spotřebního družstva Jednota v Turnově (bývalý majitel Josef Kvapil). Dále je zde smíšený obchod - prodejna Jednoty v čp. 51. Donedávna byla tu také autodílna pana Antonína Folkerta a obuvnictví Jindřicha Pelce. V obci je elektroradio-mechanik pan Zdeněk Vaníček v čp. 37. Několik lidí chodí za zaměstnáním do lomu na Kozákov. Zemědělská půda je zde poměrně chudá, takže ani výtěžek z ní není veliký.
V roce 1940 byly Loktuše připojeny na elektrovodnou síť, a to společně s osadou Dubeckem z obce loučecké. Poprvé se v Loktuších rozsvítily elektrické žárovky dne 4. prosince 1940. V roce 1942 dostaly Loktuše telefonní spojení s poštovním úřadem Turnov 1 a v hostinci u Kvapilů byla zřízena veřejná telefonní hovorna.
Veškerý kulturní a společenský ruch obce se nyní soustřeďuje v nově přebudovaném sále na Špici. Dnes jsou v Loktuších tyto spolky: Tělocvičná jednota Sokol, hasičský sbor Československý svaz mládeže, Jednotný svaz českých zemědělců, místní rada osvětová. Obec má svou knihovnu, kterou vede knihovník pan František Ježek z čp. 24. Obecní kroniku vedl do roku 1946 pan Štěpán Mlejnek z čp. 26, načež místní národní výbor svěřil její vedení Františku Mlejnkovi ml. z čp. 25.
Místní rada osvětová zakoupila v zimě r. 1947 nákladem téměř 100 000 korun krásné nové jeviště, na kterém divadelní odbor Sokola uvedl jako první představení Stroupežnického hru „Naši furianti“. Bylo to 25. prosince 1947. V sále na Špici bylo zřízeno stálé zvukové kino. Jako úvodní byl 30. května 1948 promítán český film „Předtucha“.
Prvním starostou obce byl pan Josef Koucký st. z čp. 32 a po něm pak pan Josef Cvrček z čp. 49. Předsedou revolučního místního národního výboru se v roce 1945 stal pan Josef Ježek z čp. 15. Po řádných volbách byl předsedou Místního národního výboru v Loktuších pan Jaromír Mlejnek z čp.3.
Až do převratu v roce 1918 bývali všichni obyvatelé, jako všude jinde, i v Loktuších náboženství římskokatolického. Ještě v době první světové války chodili pilně do kostela do Turnova, do Tatobit nebo do Louček. Po roce 1918 mnoho občanů od katolické církve odstoupilo a přešli k nově založené církvi československé nebo k Jednotě bratrské. Někteří zůstali bez vyznání.
Z časopisů a novin lidé u nás nejvíce čtou „Pojizerské listy“, vydávané v Turnově, a potom deníky politických stran nebo zemědělský tisk. Ačkoliv knih v obecní knihovně je dostatek, čtenářů je velice málo. Pouze několik občanů čte knihy pravidelně. Příčina tkví snad v nedostatku času, který je věnován spíše existenční potřebě. U mnohých je to však i naprostý nezájem o dobrou četbu.
Tolik tedy úryvek vyčtený z Obecní kroniky a do ní zapsaný v roce 1948.
