Nešťastný dům v Prackově čp. 20

Podle obecní kroniky, 1. díl, na str. 59

V domě čp. 20 pana Josefa Horáčka v Prackově nastaly veliké rodinné změny. Dům, který byl postavený v roce 1913 byl svědkem již šesti pohřbů (do roku 1923).

Tak zemřela první manželka majitele Josefa Horáčka Františka Horáčková, roz. Mlejnková z Loktuš čp. 25 - Podboroví. Bylo jí teprve 20 let, když musela opustit tento svět následkem těžké tuberkulózy. Záhy zemřela i její dceruška, sotva dvouleté děcko.

Následovala smrt matky Josefa Horáčka, pak ještě zemřela její sestra (Horáčkova tetička). Když po přežití všech válečných útrap vrátil se Horáček z vojny domů, byl postižen těžkou nemocí - kostižerem. (Ve válce byl v ruském zajetí, jak je uvedeno na jiném místě tohoto místopisu).

Jako vdovec se oženil s Anežkou Votrubcovou z Popluže u Železného Brodu. Záhy však podlehl své zhoubné nemoci, a to dne 14. května 1922. Za rok nato,          23. ledna 1923, zemřela i Horáčkova druhá manželka po krátké nemoci.

Z druhého Horáčkova manželství zůstal zde opuštěný sirotek, dva a půlleté dítě.  V domě s osiřelým chlapečkem zůstal jen starý dědeček, bývalý kozákovský hajný, nyní výměnkář na chalupě - starý Horáček.

Na hospodářství i domek přišel odhad od obce, ale pod tíhou stávajících poměrů nebylo možno hospodářství s chaloupkou mladičkému chlapci Josefu Horáčkovi zachovat. Byla proto prodána ve veřejné dražbě dne 28. března 1923 jeho tetě Františce Vávrové, rozené Horáčkové, a jejímu manželovi Ladislavu Vávrovi za 41.000 Kč. Tento Ladislav Vávra pocházel rodem z Lestkova.

Výměnkář Horáček nemusel tudíž mezi cizí lidi, žil u své dcery Františky Vávrové, ale...  O tom všem však už bude hovořit další článek tohoto místopisu, s názvem „Pád rodiny“.

 Pád rodiny 

Podle obecní kroniky, 1. díl, str. 92 - 93

Toto by mohlo být docela dobře pokračování minulé stati místopisu, která byla nazvána „Nešťastný dům v Prackově čp. 20“. Podobně bychom mohli nazvat tento článek „ Nešťastná rodina v Prackově čp. 4“. Než nechme vyprávět kroniku:

Na rolnickou usedlost čp. 4 v Prackově zavítal krutý tragický osud. Bydlela zde rodina Hajných, dříve Trakalovi („topolský“). Během tří a půl roku (přesně za 44 měsíců) zemřely tady celkem čtyři osoby. Byli to mladí hospodáři - manželé, a staří výměnkáři - manželé.

Na gruntě zůstali dva sirotci po zemřelých rodičích. Byla to devítiletá dceruška Růženka a pětiletý synek Pepíček. Tito sirotci museli být přemístěni na dovychování k příbuzným. Než ani na tom nebylo dosti. O tom všem však bude ještě dále zmínka.

Nyní se věnujme posloupně osudu lidí na chalupě čp.4 v Prackově. Nejprve tu zemřela stará babička Anna Trakalová, bylo jí jen 60 let. Smrt ji zasáhla dne 3. února 1926, podlehla zhoubné žaludeční rakovině. Touto nemocí trpěla poměrně dlouho.

Pak následovala smrt jejího manžela Františka Trakala, kterého všeobecně nazývali  „ svatý Trakal“, že to byl člověk velice zbožný. U Trakalů se také říkávalo „u topolských“, že u domu rostl vysoký mohutný topol.Starý Trakal zemřel dne 27. ledna 1928, tedy za dva roky po své ženě. Bylo mu 65 roků. Dne 30. ledna 1928 měl starý Trakal velice slavný pohřeb za velké účasti občanstva  na hřbitov loučecký. Pohřbu se v plné parádě zúčastnili i členové hospodářského spolku z Prackova. Na hlavách nosili jako symbol spolku čapky, tzv. „poděbradky“.

Snad lze zde připomenout, že jeho syn byl starostou obce. Tento starý Trakal byl zakladatelem a členem hospodářského spolku v Prackově. Jako nábožensky založený člověk pořádal sbírky na postavení nového kostela v Loučkách, když původní kostel za války vyhořel. Měl v novém kostele i „svůj“ oltář, který pořídil ze svých peněz. Také založil a nechal vystavět na svůj vlastní náklad kapličku na křižovatce cest v Prackově. (v roce 1919). Byl i spoluzakladatelem první prackovské pouti. Organizoval procesí a vodil je na poutní místa široko daleko. Organizoval pobožnosti a poutní nebo posvícenské mše svaté.  

Staří manželé Trakalovi v čp. 4 byli na výměnku již od roku 1922. Tehdy chaloupku a polnosti postoupili dceři Růženě, která byla provdána za Josefa Hajného ze Smrčí čp. 3. Ten byl vyučen zámečníkem a sklářem. Tito manželé Hajných měli svatbu dne 19. června 1920. Štěstí jim však dlouho nepřálo, i když štěstím rodiny byly dříve zmíněné dvě děti.

Josef Hajný byl v první světové válce velice těžce raněn, měl na svém těle celkem sedm střelných ran (na rukou, na břiše a nad kolenem). Doma byl pilným hospodářem. Jako dovedný sklář vikloval doma také korále (perličky). Byl také specialistou v pěstění a šlechtění růží. V největším rozkvětu životních sil byl náhle zasažen nemocí, která jej svírala, až jí po dosti dlouhé době konečně musel podlehnout. Zemřel dne 25. března 1929 na krční souchotiny (TBC), stár pouhých 33 roků. A tak jen necelých osm let mohl užívat svého manželského a rodinného štěstí. Josef Hajný byl dobrým sousedem, stejně jako jeho předchůdci - rodina Trakalova. Za mladších let hrával také ochotnické divadlo.

Jeho manželka Růžena Hajná utrpěla úmrtím manžela citelnou ránu, což zanechalo další následky na tak už dost chatrném jejím zdraví. Trpěla tehdy nevyléčitelnou tuberkulózou plic (TBC), což byla nemoc v té době v mnoha rodinách více než častá. Zemřela rovněž mladá, bylo jí pouhých 33 let. Stalo se tak 24. října 1929. Odchod pociťovala tím bolestněji, že tu zůstaly jako sirotci dvě opuštěné děti.

Všichni až dosud zemřelí z čp. 4 v Prackově měli pohřeb katolický, staří manželé Trakalovi však na hřbitov v Loučkách Kostelních, kdežto mladí manželé Hajných už na nový hřbitov ve Vesci.

Šlechetným pomocníkem rodiny byl zde pan František Trakal, syn dříve zmíněného starého Trakala a tedy bratr zesnulé  mladé Růženy Hajné - Trakalové, strýček obou sirotků. Ten byl také právě v té době obecním starostou. S láskou a velmi ochotně se ujal poručenství nad oběma sirotky, když mladšího pětiletého Pepíčka si vzal na dovychování.

Devítiletou Růženku si pak vzala k sobě na vychování babička Anna Hejduková ve Smrčí v čp.3. To  byla matka zemřelého Josefa Hajného, ale v této době již byla po smrti svého muže Pavla Hajného znovu provdána za  Josefa Hejduka, který pocházel ze statku ve Smrčí v čp.7. Tato Anna Hejduková, dříve Hajná, byla rozená Koucká z Loktuš čp. 32 (Na hatašce).

Vrátíme-li se k rodině Hajných v Prackově v čp.4,  kde již oba manželé byli zesnulí, musíme dodat, že za svého krátkého společného života přivzali si k sobě ještě i starého vysloužilého lesního hajného z Kozákova, nyní prackovského výměnkáře Jana Horáčka a spolu s ním i jeho vnuka Josefa Horáčka, sirotka asi devítiletého.

Dostáváme se nyní opět k předchozímu článku, kde popisujeme trudný osud jiné rodiny, a to rodiny Horáčkovy v Prackově v čp. 20. Starý hajný Horáček i jeho vnuk byli     v čp. 20 u Vávrů nenáviděni a pronásledováni, i když - jak z předchozího článku vyplývá - Vávrová byla rozená Horáčková a byla tudíž dcerou hajného Horáčka, dnes výměnkáře. Nebylo v ní asi mnoho dobrého a byla ke své nenávisti huškána svým manželem Vávrou, který pocházel z Lestkova, jak již dříve uvedeno.

Když však oba manželé Hajných zemřeli, musel se někdo postarat nejen o jejich sirotky Josefa a Růženu, ale také o starého výměnkáře Jana Horáčka a o jeho vnuka Josefa Horáčka, jehož rodiče již rovněž dávno nežili. A tak si tohoto chlapce Josefa Horáčka vzala na dovychování jeho teta na Hrubé Horce.

Starý 75ti letý výměnkář Horáček již značně scházel, byl nemocen a takřka neschopen pohybu. I když se o něj po smrti manželů Hajných pečlivě staral starosta František Trakal a vdova Lucká, situace se stále zhoršovala. Nakonec musel být Horáček převezen dne 30. prosince 1929 do nemocnice v Semilech, kde však nebohý stařec druhý den stejně skonal.

Jeho pohřeb byl velice slavný a mohutný, byl to člověk velice známý a dosti oblíbený. Pohřební vůz dopravil tělesné ostatky zesnulého ze Semil na Špici, kde se k vozu připojili bývalí kolegové - hajní, bylo jich sedm,  a jako čestná stráž jej doprovodili až do Vesce. Tak vůz se zesnulým dojel ze Špice až do Vesce za zmíněného čestného doprovodu.

Ve Vesci se připojil ještě pan lesní z Kvítkovic a čekali tu i ostatní smuteční hosté: přátelé a sousedé zesnulého, občané z celé obce, římsko-katolický farář z Louček i hudebníci.

Pohřební průvod se pak ubíral po silnici z Vesce přes Smrčí a Koberovy až do Kostelních Louček, kde byl zesnulý Jan Horáček pohřben na tamním hřbitově, jak si to vždycky přál. Při spouštění rakve do hrobu hudba zahrála smuteční píseň „Zelení hájové...“ Však byl pan Jan Horáček dlouhá léta lesním hajným v lese Javorníce na Kozákově, avšak jeho první místo v zaměstnání bylo v hájence na Kvítkovicích.

A závěr toho všeho? Zemědělská usedlost a chalupa čp. 4 v Prackově byla do konce  roku 1929 zcela opuštěna, čehož by se byl nikdo na začátku tohoto roku nenadál. Pozůstalí příbuzní se rozhodovali, co počít dál. Zvláště rozhodné slovo měl pochopitelně pan starosta Trakal. A tak se usedlost prodala a peníze byly rozděleny mezi pozůstalé sirotky Růženu a Josefa Hajných.

Domek i polnosti byly prodány v dražbě a vše odkoupili v roce 1930 manželé Chlupáčovi z Prackova čp. 25. V sobotu dne 9. června 1934 dům čp. 4 vyhořel, současně s ním vyhořelo i Chlupáčovo čp. 25. Chlupáčovo čp. 25 bylo během příštího roku obnoveno (znovu postaveno), ale čp. 4 Hajných (dř. Trakalovo) už obnoveno nebylo a zůstalo spáleništěm. Tak toto čp. definitivně zaniklo.

Někdejší pětiletý sirotek Josef Hajný (*1924) byl tedy vychovám a do života připraven u příbuzných (u strýčka Františka Trakala). Jako statný mladík se oženil a žil s rodinou v pohraničí na Českolipsku v obci Brniště, později pak ve městě Mimoni.        Po celý další život se rád vracíval do rodného kraje pod Kozákovem a tu vždy navštívil místo posledního odpočinku svých rodičů na veseckém hřbitůvku, kde dosud můžeme spatřit hrob pana Josefa Hajného a paní Růženy Hajné, roz. Trakalové, z Prackova čp. 4.

Druhá sirota manželů Hajných Růženka Hajná (*1921) byla vychována a pro život připravena, jak již dříve řečeno, u své babičky paní Anny Hejdukové, roz. Koucké z Loktuš čp. 33, později provdané Hajné ve Smrčí čp.3 a po smrti manžela Pavla Hajného jako vdova znovu provdána za Josefa Hejduka, který pocházel ze statku ve Smrčí čp. 7. Růžena Hajná se provdala později za Josefa Pleštila (*1919) ze Smrčí čp. 12. Tito manželé Pleštilovi se v roce 1945 usídlili v pohraničí v obci Václavice. I oni se rádi občas vraceli do svého rodného kraje.

Vraťme se ještě jen docela krátce k prackovskému čp.20 u Vávrů, kde žil, jen krátce, nenáviděný otec Františky Vávrové, roz. Horáčkové, starý hajný Horáček a s ním i jeho vnuk Josef Horáček, jak o tom již bylo dříve psáno v tomto článku. Jeho rodiče už dávno nežili a tak byl jen se svým dědečkem u Vávrů, ale ani jemu se tam nevedlo dobře. Vávrovi ho proklínali, jak jen mohli. Františka Vávrová byla naváděna a huškána svým manželem Ladislavem proti starému Horáčkovi, ale zejména i proti jeho vnukovi, mladému asi 9ti letému sirotkovi Horáčkovi.

Tohoto Josefa Horáčka si pak ale převzala na dovychování jeho teta Votrubcová na Popluží u Železného Brodu, kde vyrostl až do jinošských let. Vystudoval učitelství a stal se učitelem na školách v Jablonci nad Nisou. Na prvním sjezdu rodáků a přátel ve Vesci v roce 1968 se tohoto radostného setkání rovněž zúčastnil.