HISTORIE  Sboru dobrovolných hasičů ve Vesci pod Kozákovem

Hasiči v 19. století - první začátky

Dne 1. srpna 1887 se ustavil za pomoci řídícího učitele Václava Šípa Sbor dobrovolných hasičů se sídlem ve Vesci. Zaujímal celý tehdejší katastr obce Klokočí: osady Klokočí, Vesec. Smrčí, Prackov a Loktuše. Do sboru bylo přijato celkem 26 zakládajících členů.

Na památku jejich jména: Václav Šíp, řídící učitel, Vesec, František Votrubec, Vesec 21, Josef Hlubuček, Smrčí 22, Václav Čepelík, hostinský, Loktuše - na Špici,  Josef Vele, Smrčí 23, Josef Mlejnek, Smrčí 12, Petr Mlejnek, Prackov, Josef Mužíček, Smrčí 16, Josef Trakal, zvoník, Vesec, Ferdinand Podobský, Smrčí, František Hejduk, hostinský, Smrčí 37, Josef Votrubec, Vesec 1, Josef Trakal, Prackov 22, Josef Hlubuček, st., Smrčí 22, Josef Židů. Vesec 29, Petr Votrubec, hostinský, Vesec, Josef Šprdlík, Vesec 5, František Lucký, Prackov 23, Josef Pekař, Prackov 5, Petr Machačný, Vesec 40, Jan Janus, Smrčí 18, František Brožek, Vesec 35, František Pleštil, Smrčí 2, Petr Cvrček, Loktuše, Jan Šonský, Prackov 2. Všichni jsou dávno zesnulí, ale patří jim čest a dík za jejich zakladatelské dílo.

V listopadu 1887 byla zakoupena první výzbroj: přilby, sekery s pasem, stříkačka (za 500 zlatých) a 105 metrů hadic. Stříkačku zaplatila klokočská obec a byla její majitelkou.Nepatřila tedy sboru, ale veseckým byla svěřena do opatrování a propůjčena k užívání. U prvního požáru s novou stříkačkou byli vesečtí hasiči v Koberovech u Lamačů 8. 12. 1887, po druhé 4. 4. 1888 u požáru domku Václava Hejduka v Loktuších čp. 47 - Na kroužku, dále 6. 9. 1888 u Filipa Hlubučka v Prackově čp. 21, kde přes zásah hasičů lehlo popelem celé hospodářské stavení i stodola. Současně shořelo i sousední stavení se stodolou Hlubučkova bratra Antonína, čp. 5. Oba domky byly dřevěné, vody k hašení nedostatek.

Sbor cvičil pod vedením řídícího učitele Václava Šípa. K posílení pokladny byl uspořádán hasičský ples 31. 12. 1887 v hostinci Petra Votrubce ve Vesci čp. 22.  Čistý výnos byl 20 zlatých. Druhý ples maškarní (staročeská svatba) byl 12. 2. 1888. Spolkovou místností byl hostinec p. Votrubce čp. 22 ve Vesci.  Stříkačka a ostatní materiál byly uloženy v dřevěném skladišti u školy, které pak vyhořelo při požáru vesecké školy v roce 1905. Až do roku 1925 byla pak stříkačka umístěna ve stodole hostinského.

Podle tehdejších zvyklostí se sbor účastnil také církevních a státních oslav i pohřbů svých členů. To býval celý sbor, jak se říkávalo „v plné parádě“.

Také v pozdější době bývalo hodně požárů. Chalupy a stodoly byly dřevěné, střechy ze slaměných došků. Teprve po druhé světové válce začalo požárů ubývat, když se domy stavěly už povětšině zděné a na střechu se dávala tvrdá krytina. To bylo tehdy, když už i pojišťovny začaly podrobněji prošetřovat skutečné příčiny každého požáru a náhrada požárních pojistek se již nezískávala tak snadno, jak tomu bývalo dříve.

Od roku 1888 byl sbor sdružen v Hasičské župě z okolí Trosek a Kozákova  č. 54, se sídlem v Rovensku pod Troskami. Župa tehdy měla jen čtyři sbory: Rovensko, Hrdoňovice, Újezd pod Troskami a Vesec (vlastně obec Klokočí). V roce 1895 byl ve Vesci uspořádán 5. župní hasičský sjezd, který se velmi vydařil.

Podle tehdejšího zvyku se konala před zahájením sjezdu polní mše v nové kapličce u školy (ještě tehdy bez oltáře). Od Špice pak vyšel slavný průvod a po uvítacím proslovu byl proveden požární poplach na Pleštilově statku ve Smrčí čp. 1. Slavnostní místo sjezdu bylo před školou, kde byla předvedena cvičení pořadová, se stříkačkou a se žebříky, načež byl koncert na zahradě u čp. 11. S veseckým sborem spoluúčinkovaly sbory z Kostelních Louček, z Tatobit a z Rovenska.

V roce 1908 se rozhodlo zastupitelstvo obce Klokočské rozpustit „Sbor dobrovolných hasičů katastrální obce Klokočí se sídlem ve Vesci“ a zřídit postupně hasičské sbory ve všech jednotlivých osadách. Požární stříkačku prodala klokočská obec v dražbě  veseckému sboru, který pracoval dále jen pro veseckou osadu. Zaplatil za stříkačku nejvyšší podání 710 korun.

Požárním sborům nebylo však dopřáno dlouhého klidu a jejich záslužnou práci narušila první světová válka. Schopní muži odešli na frontu, doma zůstali jen starci a ženy - hospodyně s dětmi. Na spolkový život nebyl čas ani nálada. Do řad veseckých hasičů se z války nevrátil Josef Drahoňovský z čp. 45 a Josef Votrubec z čp. 3.Dalších devět členů bylo ve válce raněno a neslo si následky do dalších let.

Ve svobodné republice

Po roce 1918 bylo těžké probíjet se hospodářskými nesnázemi prvních poválečných let. Také zdejší sbor sbíral jen pomalu síly k nové další práci a byl i v tíživé finanční situaci. První valná schůze v osvobozené vlasti se konala až 18. 1. 1923. Od poslední schůze uplynulo již devět let. Za tuto dobu odešla navždy řada členů: r.1917 zemřel doma František Votrubec z čp. 12, bývalý jednatel a pokladník Josef Votrubec z čp.3 zemřel ve vojenské nemocnici v Opavě po těžkém zranění. Dne 28. 1. 1918 padl na italské frontě Josef Drahoňovský z čp. 45, roku 1917 zemřel doma Josef Votrubec, truhlář z čp. 1, roku 1922 Josef Židů z čp. 29 a téhož roku přesídlil z Vesce ze služebních důvodů řídící učitel František Seidl.

V první valné schůzi byli zvoleni do čela sboru: starosta Josef Šírek z čp. 2, velitel Bedřich Cvrček z čp. 7. a náměstek velitele Oldřich Vávra z čp. 3. V novém období se hlásí za členy sboru řada mladých občanů.

Ve dnech 4. až 7. července 1923 se v Praze konal 1. sjezd Svazu dobrovolného hasičstva ČSR. Z Vesce se jej zúčastnilo osm členů. Sbor se aktivně zúčastnil sjezdu ve Smrčí, kde již v roce 1911 byla také založen osadní sbor. V dalším období byly pořádány hasičské a maškarní plesy, výlet na Kalich, účast na okreskovém cvičení v Rovensku a na slavnostech odhalení pomníků padlých v Prackově, ve Smrčí a v Loktuších.

Na návsi ve Vesci byl v roce 1917 vybudován přístavek pro válečnou kuchyni. Členové se usnesli, aby z něj bylo po válce zřízeno hasičské skladiště, což se brzy uskutečnilo.

Také v dalších letech vykazuje Sbor dobrovolných hasičů ve Vesci dobrou činnost. Účastní se např. župního sjezdu v Chloudově (r. 1924 -11 členů) a župního sjezdu v Loktuších (1924 - 27 členů). Protože se počet nových sborů zvýšil, byla Hasičská župa z okolí Trosek a Kozákova čp. 54 rozdělena do čtyř okrsků. Vesecký sbor byl včleněn do 2. okrsku. V roce 1926 byl zastoupen na župním sjezdu v Michovce a v Karlovicích a na veřejném cvičení v Klokočí. Odebíral pravidelně čtrnáctideník Hasičské rozhledy, kupoval pro členy hasičské kalendáře a známé ročenky Hasičské sborníky.

 Čtyřicet let činnosti

Rok 1928 byl pro vesecké rokem opravdu slavnostním. Oslavovali čtyřicáté výročí svého založení. Mělo se tak stát již v roce 1928, avšak vzhledem k župním oslavám byla vesecká slavnost přeložena až do příštího roku. Malému sboru nastalo plno práce a starostí. Již od února se začala v sále u Velů v čp. 22 nacvičovat prostná se sekerkami. Cvičilo 12 členů pod vedením Vasila Budného z čp. 2 (později se přestěhoval do Koberov). Starší cvičili se stříkačkou.

Před vlastní slavností se sbor zúčastnil ještě okrskového cvičení v Troskovicích a župního sjezdu v Besedicích. Termín oslavy, která byla zároveňń župním sjezdem, byl stanoven na neděli 10. června. Toho dne bylo opravdu krásně a rtuť teploměru přesáhla 30°C. Ve Vesci vyhrávala již od rána hudba. Bylo třeba uvítat přes dvacet sborů a provést dopolední zkoušky.

Odpoledne ve 13 hodin se sbory seřadily na prackovské silnici u čp. 26 a průvod s hudbou odešel na slavnostní místo na zahradu u Židů k čp. 29. Zde zazněl požární signál „Hoří!“ a již se vše hrnulo za hasiči k čp. 5 (statek u Otmarů). Pět sborů se zúčastnilo poplachového cvičení. Nadešla slavnostní část sjezdu.

Župní starosta František Louma, řídící učitel z Troskovic, pronesl projev u příležitosti 40 let trvání župy. Z 26 zakládajících členů veseckého sboru žilo v té době již jen šest. Všichni byli za svou práci odměněni diplomy a jmenováni čestnými členy sboru. Po slavnostním předání diplomů následovalo osm vystoupení hasičských sborů všech složek. Na závěr až do setmění koncertovala dechová hudba.

V sále u Velů byla večer slavnostní veselice. I zde byla účast veliká. Pamětníci na tento vydařený župní hasičský sjezd ve Vesci dlouho rádi vzpomínali. U příležitosti 40 let trvání sboru byla založena Hasičská kronika a jejím vedením byl pověřen kronikář Josef Hejduk ml. z čp. 30 (Pod hájem).

Do další práce

Také v následujících letech vykazuje Sbor dobrovolných hasičů ve Vesci dobrou činnost, což potvrzují i zápisy ve zmíněné kronice. Z nich si uveďme např. záznamy o několika požárech, kde sbor pomáhal v záchraně majetku občanů.

V roce 1930 byly v obci čtyři požáry: Dne 9. dubna vypukl kolem půlnoci požár v domě čp. 36 Josefa Mazánka a v krátkosti zničil celou hospodářskou usedlost. Sbor pro nedostatek vody mohl oheň jen nepatrně hasit. Druhý požár nastal popoledni 20. května u Františka Šírka v čp.33 (ve stodole). Po rychlém zásahu místního sboru a hasičů ze Smrčí podařilo se zachránit od ohně obytný dům. Stodola však vyhořela do základů. Dne 9. července se sbor účastnil hašení požáru domu Břetislava Kvapila ve Smrčí čp.21, kde v noci blesk zapálil hospodářské stavení. Dalším byl požár rodinné vilky Františka Pleštila ve Smrčí čp. 48.

Dne 4. února vypukl požár v domku Josefa Drahoňovského na Rotštejně a v půlhodině nato se vzňala stodola Josefa Hlubučka v Loktuších čp.13 (na Dědkovsku). Zajímavé je zjištění v Hasičské kronice, že po chvilce hořelo ještě kdesi ve Lhotě Komárov. Tedy tři veliké požáry v okolí Kozákova v jediném večeru. Jak podivná shora okolností! Dne 22. února 1933 hořelo u Václava Čepelíka ve Smrčí čp. 18 (na Vrších). V témže roce sbor zasáhl také při požáru nového domku Josefa Mužíčka ml. ve Smrčí čp.50 a při požáru stodoly Františka Hejduka, hostinského ve Smrčí čp. 37. Také 25 veseckých hasičů pomáhalo hasit lesní požár na Kozákově.

Dne 6. července 1930 se konal župní sjezd na Kozákově, kde se rovněž zúčastnilo 11 členů zdejšího veseckého sboru.

Dne 16. února 1933 zemřel ve věku 60 let Josef Šírek z Vesce čp. 2, který hasičské myšlence věnoval plných 35 let svého života. Byl 24 roků velitelem a pak 9 roků starostou sboru. Vedle toho zastával i župní funkce a byl přísedícím České zemské hasičské jednoty, Pohřební průvod se ubíral z vesecké sokolovny na Špici, kde bylo poslední rozloučení. Proslovy přednesli starosta župy František Louma a župní vzdělavatel František Charousek. Zasloužilého člena velké hasičské rodiny a dobrého občana i souseda přišlo doprovodit na jeho poslední cestě na tisíc čtyřista občanů a sto osmdesát krojovaných hasičů.

V roce 1933 byl pořádán župní hasičský sjezd v Lestkově. Účast z Vesce byla 13 členů. Vesečtí samaritáni předváděli cvičné ošetření těžkého úrazu. V témže roce pořádala sousední Hasičská župa Pojizerská č. 11 svůj župní sjezd v Klokočí za velmi pěkného počasí. Z Vesce se účastnilo 20 členů. Druhá sousední župa Palacký - Brázdova konala svůj sjezd na Malé Horce a okrskové cvičení na Michovce a v Záhoří. Vesečtí se všude podíleli svou účastí.

Do druhé padesátky

Přišel rok 1937. Sbor dobrovolných hasičů ve Vesci má za sebou již padesát let úspěšné činnosti. Oslava tohoto výročí se konala v neděli 16. května, kdy byly dopoledne závody ve střelbě z pušky jako příprava na Den brannosti v Turnově a cyklistický závod na 5 km. Hlavní slavnost byla příští neděli. Ve 13 hodin vyšel od sokolovny průvod na cvičiště za čp.53 (na Vidunovu zahradu). Po státní hymně přednesli slavnostní projevy krajský samaritánský náčelník Josef Valta a župní starosta Josef Kovář. Devět členů obdrželo čestné diplomy za zásluhy o sbor. V programu byla cvičení žáků a žákyní, žen - hasiček z Klokočí, zatančení Slezské besedy v národních krojích, samaritské cvičení a závěrečná skupina. Večer se v sokolovně pořádala hasičská veselice.

Večer 30. června podlehl zhoubným plamenům domek pana Rydvala ve Smrčí čp. 40, kde pro nedostatek vody hasičské stříkačky nemohly naprosto zasáhnout.

V roce 1939, v tragickém roce našeho národa,  dochází i k citelné reorganizaci hasičského hnutí. Byly zrušeny dosavadní župy, což členové těžce nesli. Podle sídel okresních úřadů byly zřízeny Okresní hasičské jednoty (OHJ). Tak po 51 letech se končí jedna velká etapa hasičského života i v našem kraji.

Zaniká Hasičská župa Loumova z okolí Trosek a Kozákova č. 54. Vesecký sbor byl zařazen do turnovské OHJ a do jejího 12. okrsku podkozákovského (Vesec, Smrčí, Loktuše, Kozákov, Lestkov, Volavec, Kozákov, Lestkov, Volavec a Václaví). Jeho velitelem byl zvolen Josef Bukvic ze Smrčí. Náčelníkem zdravotnického (dříve samaritského) sboru byl František Chlupáč z Prackova čp. 25. Dochází pak ještě k mnoha dalším změnám v hasičské činnosti i organizaci. Nastává i změna ve stejnokroji atd.

Vesecký sbor v té době ještě stále pravidelně cvičí se stříkačkou, hlavně v jarních měsících. Konala se i různá odborná školení. Vzrůstal počet svazků v založené hasičské knihovně, vzorně je vedena hasičská kronika. Život však začíná být napjatý, přichází okupace, těžké chvíle druhé světové války. Brzy se tato zlá doba projevuje i v řadách hasičstva. Všude proniká německá perzekuce. Fašistickou okupaci pociťujeme na každém kroku.  Podle nových nařízení byly všech obcích zavedeny v letní žňové době a později celoročně protiletecké hlídky i jiné služby.

I v letech války se objevil pod Kozákovem červený kohout. Tak např. 29. srpna 1942, za slunného žňového dne, ozvala se trubka Josefa Viduny, sborového trubače, a trhavý hlas veseckého zvonku na kapličce u školy. Mohutný sloup černého dýmu se vyvalil z domu čp. 1 v „Hřebeni“ u pekaře Františka Votrubce. Zhoubnému požáru podlehla pekařská dílna a celá hospodářská usedlost. Požár zdolávaly společně sbory Vesec, Smrčí, Loktuše, Klokočí a Turnov. Pro dlouhé vedení vody nebylo však možno mnoho zachránit. Druhý den nato ve večerních hodinách vypukl požár v hostinci Jiřího Hejduka v Klokočí. Pro nedostatek vody nebylo možno ani tuto budovu zachránit.

 Po druhé svobodni

Byla to dlouhá léta cizí nadvlády, fašistické okupace, věznění vlastenců, popravy nejlepších synů a dcer našeho národa. Až konečně nadešla i naší vlasti svoboda se slavnými májovými dny roku 1945. Nastává znovu nadšená a obětavá práce v nové svobodné republice.

V nových podmínkách, volně a svobodně, se začíná rozvíjet činnost veseckého sboru. Někteří členové se trvale odstěhovali z Vesce, aby pomohli osídlit naše pohraničí, zbavené Němců. Koncem roku 1945 bylo ve sboru 34 členů, z toho 3 z Prackova, všichni ostatní z Vesce. Smrčtí jsou členy ve vlastním sboru.

Na valné hromadě 20. ledna 1946 byl zvolen za starostu sboru František Chlupáč z Prackova čp. 25, za místostarostu František Hlubuček z Vesce čp.50, velitelem Stanislav Trakal z Vesce čp. 53 a zástupcem velitele František Otmar z Vesce čp. 25. Dne 22. dubna 1946 se sbor zúčastnil hašení požáru u Vokřínků v čp. 18        „V lomě“.

60. výročí trvání sboru vesečtí oslavili v roce 1947. Jubilea bylo vzpomenuto na slavnostní valné hromadě v sokolovně dne 28. prosince 1947. Sál byl vyzdoben mnoha pěknými obrazy z hasičského života, které ochotně namaloval dovedný malíř - samouk, vzdělavatel sboru Josef Votrubec z Prackova čp.10. Na čestném místě byly zavěšeny dva portréty zesnulých členů Václava Šípa a Josefa Šírka, kteří se nejvíce o sbor zasloužili. Funkcionáři podali pečlivě připravené zprávy o činnosti sboru a byl přečten i podrobný výtah ze sborové kroniky, vedené kronikářem a členem sboru Josefem Hejdukem z Vesce čp. 30 (Podhajský)

Na této slavnostní valné hromadě byli do čela sboru postaveni: starosta František Chlupáč z Prackova čp. 25,, jeho náměstek František Hlubuček z čp. 50, a velitel Vladislav Kůtek z čp. 26. Slavnostní akt zakončily hymny. Večer se pořádala v sokolovně jedna z dalších hasičských veselic. V rámci oslav 60 let trvání sboru bylo ve škole předvedeno filmové pásmo o hasičské práci.

V roce 1947 byla zbourána hasičská požární zbrojnice na vesecké návsi, která sloužívala také jako skladiště hospodářských strojů. Stávala naproti hostinci u plotu pana Habřinského, pekaře, čp. 17. Svému účelu sloužila plných 24 let. Bylo totiž postavena již v roce 1917 původně jako válečná kuchyně pro společné vyvařování za doby první světové války. Zdivo bylo časem již rozpukané a budova na návsi nepůsobila dobrým dojmem.

V roce 1948 se sbor dočkal po dlouhých průtazích nové motorové stříkačky. Výrobcem byla firma R. A. Smejkal, Slatiňany, výrobcem motoru firma Vyskočil, Telč a čerpadla Sigma - Pumpy, Olomouc - Lutín. Technická data říkají, že kompletní stroj vážil 631 kg, samotná stříkačka 61 kg, podvozek 470 kg. Sbor za ni zaplatil částku 85 000 korun ve staré měně. Zatím byla uložena ve stodole člena Františka Drexnera v čp. 19.

Jenže v dalších letech je činnost sboru poměrně slabá, skromná. Každý rok v květnu se však navzdory všemu konají pravidelná cvičení s novou stříkačkou. Dne 30. července 1950 se zúčastnilo 12 členů z Vesce okresního hasičského sjezdu v Rovensku pod troskami.

V noci z 12. na 13. ledna 1953 vypukl požár dřevěného domku rodiny Huškovy v čp.23 ve Vesci („V lomě“). Roubené stavení kryté došky a lepenkou pro nedostatek vody k hašení podlehlo zhoubným plamenům. V domku uhořel 82 letý majitel Josef Hušek.

V nových podmínkách

Ke zvýšení požární bezpečnosti v obci bylo zřízeno v roce 1957 v osadě Vesec i ve Smrčí několik nadzemních hydrantů. Jako požární nádrž slouží vesecké koupaliště a zčásti také oba vodovody z Proskálí a ze Šipečiny.

V hasičské organizaci došlo opětovně k výrazným změnám. Byla zavedena nová terminologie. Dosavadní název „Sbor dobrovolných hasičů“, později jen „Požární sbor“, byl zrušen a nahrazen novým názvem „Místní jednota Požární ochrany“, později „Základní organizace Svazu Požární ochrany v ČSR“. Podléhala přímo místnímu národnímu výboru, kterému byla podřízena i finančně.

Byly zrušeny okresní hasičské jednoty a dozorem nad požárními jednotami byla pověřena Okresní inspekce Požární ochrany, podřízená okresnímu národnímu výboru. Ústřední orgán se nazýval Československý svaz Požární ochrany. Byl zrušen starý vžitý název „hasič“ a nahrazen novým nezvyklým a nesmyslným slovem „požárník“. Původní oslovení „přítel“ (z doby vzniku hasičského hnutí), bylo později za první republiky změněno na „bratr, sestra“. Ale v padesátých letech se muselo začít oslovovat slovem „soudruh, soudružka“. Stejně jako ve všech ostatních složkách veřejného života.

Bohužel nutno poznamenat, že v Požární jednotě ve Vesci dochází během let ke stagnaci v práci. Je pravda, že prakticky nemají už požární jednoty tolik práce jako někdejší dobrovolné hasičské sbory, protože požárů je v posledních letech podstatně méně, ale odpovědnost zde zůstává. U některých lidí je to spíš nechuť a nezájem o veřejnou práci. Tradiční sjezdy se už nepořádají, pouze požárnická cvičení a okrskové soutěže, dále pak i soutěže okresní a krajské.

Tak např. v neděli dne24. května 1959 byla uspořádána soutěž i ve Vesci na louce u koupaliště. Zúčastnilo se jí osm jednot a celkem ji absolvovalo 22 družstev. Na prvním místě byli hodnoceni požárníci z turnovské posádky Československé lidové armády (ČSLA), na druhém místě Loktuše a na třetí místě Doubravice.

Vesecká jednota se soutěže aktivně neúčastnila, pracovala jen jako pořadatelka a organizátorka. Soutěž měla slavnostní ráz, byla zahájena průvodem krojovaných požárníků od sokolovny ke koupališti v doprovodu hudby a dechová hudba pak za krásného počasí nedělního odpoledne koncertovala během celé soutěže a ještě i po jejím ukončení. Akce byla navštívena množstvím diváků a hostů. Soutěž řídil Antonín Folkert z Chutnovky, náčelník 1. okrsku.

V roce 1960 byly sloučeny čtyři bývalé podkozákovské obce (Bělá, Sek. Loučky, Loktuše a Vesec) v jednu společnou obec s názvem Mírová pod Kozákovem . Tato nová obec má celkem sedm požárních jednot: Jsou to: Bělá, Bukovina, Sek. Loučky, Chutnovka, Loktuše, Vesec a Smrčí.

Sloučila se i jednotná zemědělská družstva (JZD). Nové JZD „Mír“ bylo stiženo hned v začátcích společného hospodaření třemi velkými požáry: 28. 1. 1960 vyhořela družstevní stodola v Sekyrkových Loučkách u Staňků, kde došlo ke značné materiální škodě. Dne 3. 6. 1960 podlehla zhoubnému ohni dílna a skladiště JZD, rovněž v Loučkách. Konečně 5. 11. 1962 shořela velká část družstevního vepřína na Dubecku.

Dne 15. února 1967 vypukl požár v domku manželů Kněbortových ve Smrčí čp. 17 („Pod jedlovím“ na Červenici). V té době byli oba manželé mimo domov a podařilo se zachránit jen část jejich majetku. Na Červenici byl kritický nedostatek vody k hašení požáru, a tak mohli jen zčásti zasáhnout při hašení požárníci stálého požárního útvaru  z Turnova, kteří sem dopravili vodu svou cisternou, když už bylo celé stavení v plamenech.

V roce 1967 vzpomněli vesečtí požárníci 80 let od vzniku prvního sboru. Kronikář Josef Hejduk uvádí ve sborové kronice, že za 80 let trvání sboru bylo v obci celkem 44 požárů, z toho v prvním padesátiletí (1887 - 1937) 40 požárů. Téměř každý rok byl v obci alespoň jeden požár. V období dalších třiceti let byly už jen 4 (čtyři) požáry (!). Tj. přibližně za osm let jeden požár! Úsudek si jistě dokážeme udělat!!!!

V roce 1967 byla postavena nová požární zbrojnice při budově vesecké školy. Stalo se tak především zásluhou zedníků - důchodců, pod vedením Josefa Hejduka z Podháje (čp. 30). Sem byla pak po prvé uskladněna motorová stříkačka a všechno ostatní vybavení požární jednoty.

Dne 10. srpna 1972 vypukl požár v družstevní stodole ve Vesci vedle kravína. Stodola lehla popelem, ale požárníkům se velikým úsilím podařilo zachránit blízký kravín s ustájeným dobytkem. Ve stodole shořela mj. i celoroční zásoba uskladněného sena.

V roce 1976 bylo veliké sucho a k tomu ještě jakýsi pyroman zakládal lesní požáry v Rohlinách, na Rozumově a na Klokočsku. V lesích tam hořelo skoro denně, kolem 10. května vždy po 10. hodině dopolední. Zasahovaly okolní požární jednoty i požárníci z povolání ze stálého útvaru v Turnově.

Dne 28. dubna 1978 byl ve škole uspořádán velký požárnický večer, kde se promítaly filmy s požárnickou tématikou.. Večera se zúčastnila řada požárníků z Vesce i z okolí.

Dne14. listopadu 1978 bylo ve Vesci „na Podháji“ uspořádáno velké okresní požárnické cvičení za účasti Okresní inspekce Požární ochrany, Okresní vojenské správy i Veřejné bezpečnosti. Byla při něm požárem provedena demolice zchátralého domku čp. 39, který dříve patřil Františku Vacátkovi, později k. p. Bižuterie, Jablonec nad Nisou. k požářišti se sjelo celkem 36 požárních vozidel z celého semilského okresu s příslušnou výzbrojí. Po provedeném cvičení byla celá akce vyhodnocena. Cvičení bylo také zachyceno na film pro místní Filmovou kroniku a pro fotodokumentaci (provedl řed. školy František Mlejnek).

Okrsková požární soutěž pro rok 1982 byla uspořádána ve Smrčí. Zúčastnil se jí celý okrsek, celkem13 sborů. Cvičení bylo zdařilé a zúčastnilo se ho i mnoho diváků z celého Podkozákovska. Soutěžilo celkem 17 družstev mužů. 3 družstva žen a 1 družstvo žáků.

Dne 16. září 1987 vypukl požár v domě čp. 29 ve Vesci u Židů. V ještě nedokončené novostavbě rodinného domu shořela větší část střechy, která už byla kryta eternitem. Požár byl lokalizován a uhašen stálým požárním sborem z Turnova, který přijel na telefonické zavolání. Tak bylo zabráněno rozšíření požáru na celé nové stavení a na sousední hospodářské budovy.

V sobotu dne 25. května 1985 bylo na louce mezi Vescem a Smrčím další požárnické cvičení. Pořadateli byli požárníci z Vesce i ze Smrčí.  Byla to první akce v rámci oslav 100. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů ve Vesci v roce 1887. Všechny hlavní soutěže vyhráli požárníci ze Smrčí (muži i ženy). Ze cvičení byla rovněž pořízena fotografická i filmová dokumentace.

Dne 7. října 1990 uspořádali členové Požárních sborů ze Smrčí a z Vesce dětské odpoledne pro všechny zájemce z řad místní drobotiny. Pěkná zdařilá akce se začala vycházkou přes Hamštejn a Vrcha na Prackov a pak na Podháj. V areálu rekreačního střediska proběhly potom nejrůznější sportovní soutěže, dětské hry. Ke cti přišly i různé prolézačky a nakonec nechyběl ani velký táborák s opékáním špekáčků.

Od roku 1990 se v nových poměrech naší společnosti zavádí opět staronový název „hasiči“, namísto dosavadního „požárníci“. Už máme opět Sbory dobrovolných hasičů, kde se členové mezi sebou znovu, jako kdysi před léty oslovují „bratře, sestro“. Takže si opět můžeme zpívat“ „Hasiči jedou, stříkačku vezou...“

Seznam funkcionářů a složení výboru Sboru dobrovolných hasičů ve Vesci ke dni 31. 12. 1992:

Jaroslav Votrubec ml. z čp. 12, starosta, Zdeněk Votrubec z čp. 64, velitel, Josef Votrubec z čp. 21, pokladník. Další funkcionáři a členové výboru: Josef Ježek z čp.59, Bohuslav Kadlec z čp. 42, Josef Souček ml. z čp. 16, Vladislav Kůtek ml. z čp. 26, Pavel Ježek z čp. 75, Markéta Kadlecová z čp. 42,, Vlastimil Fabián z čp. 32 a Oldřich Kocour.

Dne 25. května 1994 se konala okrsková hasičská soutěž na hřišti u školy v Tatobitech.. Zúčastnily se od nás ženy, byly první ze tří družstev. Dále se zúčastnili muži a žactvo z Vesce i ze Smrčí. Milan Mlejnek pořídil z této soutěže video-záznam pro místní video-kroniku.

Podkozákovský okrsek  uspořádal  soutěž hasičských sborů dne 18. května 1996. Místem soutěže tentokrát byla Chutnovka v prostoru poblíž továrny pana Čepelíka na Jívinech. Soutěž probíhala opět ve všech kategoriích (muži, ženy, žactvo) po celý den. Byl přítomen i starosta obce pan Jaroslav Havlíček, zástupci okrsku i okresní funkcionáři dobrovolného hasičstva. Zúčastnili se muži z Vesce i ze sousedního Smrčí, ženy ze Smrčí a žactvo z obou sborů. Umístili se většinou na předních místech.

V sobotu dne 14. června 1997 uspořádal Sbor dobrovolných hasičů ve Vesci oslavu na počest 110. výročí trvání místního hasičského sboru. Slavnost se konala v areálu „Na baště“ u nového veseckého rybníku. Bohužel, dopolední vytrvalý déšť ji značně pokazil, hlavně pokud jde o návštěvnost. Pršelo až přes poledne, teprve k odpoledni se trochu vyčasilo a vysvitlo i slunce. Na oslavě koncertovala i dechová hudba „Semilská 12“, se kterou hraje také i Josef Židů z Vesce čp. 29 (roč. 1936). Dělá v souboru  bubeníka.

O historii veseckého hasičského sboru promluvil učitel v.v. František Mlejnek. Celý koncert konferoval a vtipnými anekdotami obveseloval přítomné Jindřich Lelek z Liberce. Nejstarší členové veseckého sboru obdrželi při této příležitosti pamětní diplomy. Byli to tito členové: Josef Souček st. z čp. 16, Alois Kocour z čp. 27, Josef Čepelík st. z čp. 8, Josef Votrubec z čp. 21, Jaroslav Votrubec st. z čp. 12, a Vladislav Kůtek st. z čp. 26.

Nakonec členové stálého požárního sboru z Turnova předvedli příjezd a ukázku zásahu (hašení) hořícího osobního auta (staré karoserie). Účast místních občanů i z okolí byla kolem 200 osob.

V sobotu 6. června 1997 se uskutečnila další okrsková hasičská soutěž v prostoru u koupaliště ve Vesci za velice krásného počasí a za veliké účasti hasičů z celého Podkozákovska (Tatobity, Lestkov, Sek. Loučky, Kostelní Loučky, Chutnovka, Bělá,Klokočí, Vesec a Smrčí). Družstvo žen ze Smrčí se umístilo na prvním místě, žáci ze Smrčí na čtvrtém místě. Při odjezdu ze soutěže havarovalo hasičské auto „Gaz“. Místo nehody: poblíž Špice. Majitel: hasiči ze Sek. Louček. Nehoda se obešla bez vážnějších zranění přepravovaných hasičů.

V roce 1998 se konala další hasičská soutěž podkozákovského okrsku tradičně v měsíci květnu, tentokrát v Klokočí. Vesečtí hasiči se tentokrát na soutěži nepodíleli. Část této soutěže opět zachytil pro video-kroniku Milan Mlejnek ze Smrčí čp. 49.

 Hasiči v sousedním Smrčí jsou stále velmi aktivní a pořádají četné společenské akce na svém malém sálku v přebudované hasičské zbrojnici ve Smrčí.. Pořádají tu i různé dětské besídky, přednášky, taneční zábavy, schůze i přátelská sousedská posezení.

Dne 11. května 1998 v noci vyhořely za záhadných okolností dvě velké dřevěné stodoly v Besedicích. Nežli mohly zasáhnout okolní hasičské sbory, byly objekty zcela zničeny, ale uchránily se alespoň okolní obytné domy.

V listopadu 1999 vyhořel do základů rodinný domek pana Bursy v Koberovech. Jen stěží se podařilo zachránit jeho majitele pana Bursu, který byl těžce nemocný.

Přišel nový letopočet. Vstoupili jsme do roku  2000. Také v tomto roce se uskutečnila veřejná hasičská soutěž. Tentokrát zase v Tatobitech, a to v sobotu dne 3. června 2000. Zúčastnili se i hasiči z Vesce i ze Smrčí. Smrčtí byli ve všech kategoriích na prvních místech (muži, ženy, žactvo). Blahopřejeme našim sousedům. Však ani vesečtí nebyli na tom nejhůř! Muži i žactvo z Vesce byli na pěkném třetím místě.

První hasičská zbrojnice na návsi ve Vesci

První hasičská zbrojnice ve Vesci, často nazývaná „šupna“, postavená záhy po založení hasičského sboru, bývala hned vedle staré původní dřevěné vesecké školy. Tedy v její těsné blízkosti. Byla zřízena po roce 1887 za řídícího učitele Václava Šípa. Tato stará dřevěná zbrojnice však vyhořela současně při požáru první dřevěné školy.

Po tomto požáru 25. srpna 1905 bývalo hasičské nářadí uschováváno porůznu v několika stodolách po Vesci. Tak tomu bylo až do postavení druhé zbrojnice v roce 1917. Bylo to tedy ve čtvrtém  roce první světové války.

Konečný vzhled však tato druhá, už zděná, hasičská zbrojnice dostává až v roce 1923 (viz náš obrázek). V té době se k hasičské zbrojnici přistavěla ještě dobytčí váha, dále příčka k oddělení zbrojnice od skladiště hospodářského nářadí a strojů. Také všechny omítky zdí byly provedena teprve v tomto roce 1923. Proč tomu tak bylo?

V tom roce 1917 se spěchalo se stavbou proto, aby se zde mohly vyvařovat polévky pro chudší obyvatele naší obce, protože válečné zásobování potravinami bylo v té době už ve velmi kritickém stavu. Nestačovaly ani skrovné aprovizační příděly. Polévkové akce tady tenkrát řídila manželka řídícího učitele paní Seidlová. V obci byla zřízena i zásobovací komise při obecním úřadu.

Původně se však začalo s vyvařováním pro chudé v sušírně ovoce u Šírků v čp.2, kde však nebyl pro tuto práci vhodný prostor. Proto se s vyvařováním polévek přešlo do nové hasičské šupny na vesecké návsi.

Po válce – asi od roku 1920 až do roku 1931 - byly v hasičské zbrojnici na návsi umístěny také kulisy a jiný jevištní divadelní materiál. V roce 1928, před župním hasičským sjezdem ve Vesci, který byl na zahradě u Židů čp. 29, se tato zbrojnice dává do konečné úpravy, včetně pokrytí střechy novou stálou krytinou. Byl to tedy zde na návsi při silnici poměrně slušný objekt, který dobře sloužil k mnoha účelům: hasičské skladiště, divadelní sklad, dobytčí váha a skladiště Hospodářského spolku. Za druhé světové války zde měly své stanoviště žňové požární hlídky.

Po válce v roce 1947 byl tento užitečný objekt z návsi odstraněn po 30ti letém svém trvání  a službě obci. Někteří představitelé obce tehdy prohlašovali, že ten domek není ozdobou uprostřed obce a že brání i rozšíření vozovky (byl těsně u silnice). V šedesátých létech 20. století byl zde místními ženami založen malý okrasný parčík s květinami, který pak byl delší dobu skutečnou ozdobou vesecké návsi.

Má tedy toto místo zde svou trvalou historii,  na připomínku  budoucím generacím, pak alespoň v této vesecké kronice.

Ještě dodávám, že dobytčí váha byla po zbourání zbrojnice přemístěna za dům čp.5 Františka Otmara, kde byla v dosti nevhodném a špatně přístupném místě. Sloužila tam však místním zemědělcům až do doby, kdy byla zřízena velká mostní váha v prostoru veseckého kravína. To bylo už za doby existence jednotného zemědělského družstva (JZD).

Snad ještě jen malý dodatek: Když po válce v roce 1947 byl všude naprostý nedostatek stavebního i jiného materiálu, nedostatek stavebnin všeho druhu, byl materiál z rozbourané hasičské zbrojnice na návsi rozebrán k soukromým stavebním účelům. Bylo slibováno, že materiál bude hasičům vrácen, až se zásobovací poměry zlepší, ale k vrácení materiálu, ani k vrácení peněz v hodnotě tohoto materiálu nikdy už potom nedošlo.

V 50. létech minulého století se uvažovalo o postavení hasičské zbrojnice po rozbourání stodoly u čp.8, tj. na místě této stodoly. Hasičské nářadí se zde dočasně ve stodole dokonce skladovalo. Měly zde své stanoviště také žňové protipožární hlídky ( v létech 1947 – 1961).

S konečnou platností byla nakonec zřízena hasičská zbrojnice opět vedle vesecké školy. Při generální opravě školní budovy byla za školou postavena rovněž školní kolna pro uhlí a dřevo na topení. Při této kůlně byla u samé cesty přistavěna  tehdy i nová nevelká zbrojnice pro stříkačku a hasičské náčiní. Stalo se tak v roce 1967.