Podle vyprávění 85ti letého výměnkáře Mazánka z Tatobit v roce 1942 - Také v Čechách byl mor

Mnohé kroniky, staré záznamy a dokumenty dokládají, že to bylo v 15. a v 16. století, kdy i naši zemi a naše kraje postihla krutá epidemie moru.

Kronikář Hájek např. uvádí, že třeba v roce 1488 bylo velké sucho a pak na lidi přišel náhlý mor. Letopisci jej uvádějí do roku 1495. V předešlém roce bylo velice deštivo a tak nastala drahota. V tom roce opět řádil mor. Mnozí bohatí si nechávali postavit v lesích dřevěné sruby a zde přečkávali morovou nákazu, která se valila po Čechách a dostala se jistotně i k nám na Turnovsko. Skončila toho roku až někde v polovině prosince.

V Registru hradeckém je zapsáno, že rok 1520 byl rokem velikého moru v Čechách. Začal se po sv. Janu Křtiteli a trval až do Vánoc. Měl novou, doposud neznámou podobu. Zachvacoval celé rodiny. Nejvíce byla postižena mládež i malé děti. Lidé umírali za tři až čtyři dny. Na márách prý vyhlíželi, jakoby jen spali.

V roce 1542 se rozšířil mor ve vojsku, které obléhalo Pešť, kde se usadili Turci. Od obléhání bylo proto upuštěno.

Kronikář Švenda uvádí, že v roce 1563 a v roce předešlém trvala morová nákaza a mnoho lidí, celé rody, mnohá města i vsi se zcela vylidnily v celé Českém království. K tomu se přidaly velké povodně, drahota a hladomor.

Rok 1550 až 1566 se vyznačoval červenou epidemickou nemocí. Po dvouletém klidu se v roce 1569 objevil mor znovu. To se lidem dělaly morové hlízy na ušima a na nohou. Postižení zmírali za tři dny. Tehdy bylo málo lidí na obdělávání polí, a tak se rozmáhaly hladomory spolu s další epidemií tyfu. K nim se přidala chřipka nazývaná španělskou nemocí (španělka). To bylo v roce 1580.

Ke konci 16. století, v roce 1599, postihl mor východní Čechy i samotný Hradec Králové. Udává se, že v Hradci tehdy zemřelo na 9 000 lidí.