Příroda

Sběratelé kamenů

Koncem předminulého století sbíralo u nás nerosty jen málo lidí. Z těch, jejichž jména se nám zachovala v kronikách nebo v lidovém podání, uveďme brusiče Mikule ze Rváčova, jiného brusiče Trosberka z Václaví nebo Františka Janusa z Tatobit Posledně jmenovaný slepoval z jaspisů napodobeniny okolních středověkých hradů.

Rovenský učitel Josef Strnad ještě v devadesátých létech předminulého století zajížděl na Kozákov s vozíkem pro kameny a pěkné kusy dával brousit. Opatřil pro ně pěkné skříně a zařídil pro sbírku celý pokoj. Ve své dobrotě a šlechetnosti však nakonec všechno rozdal. Část jeho sbírky je v rovenském muzeu.

Největším sběratelem kozákovských polodrahokamů byl ředitel Měšťanské školy v Železnici Václav Šťastný. Svými sběry nesmírně obohatil mineralogické sbírky našich vědeckých ústavů. Míval doma až 50 kg kozákovských olivínů a veliké množství chalcedonů a achátů.  Za dvacet let své sběratelské činnosti rozeslal nerosty více než 300 školám a sběratelům v celé naší vlasti. Pocházel z Rovenska pod Troskami, kde se narodil 9. října 1861. Zemřel v Železnici 18. července 1934. Jeho dědeček pocházel z malé podhorské chaloupky pod Kozákovem.

Také brusič Trosberk z Václaví u Rovenska chodíval často na Kozákov na olivíny.  Nenápadně nosil v ruce perlík, jehož topůrko skrýval v dlouhém rukávu. Sám prý jednou vyprávěl o zvláštním nálezu kamene, který našel až skoro na vrcholu Kozákova.  Potřeboval prý právě 30 zlatých na zakoupení švestkové aleje. Několika ranami rozbil kámen, který nalezl a našel prý v něm tolik olivínů, že si tu alej mohl koupit. Jednou prý našel žlutavý jaspis, ve kterém se leskly drobné lupénky zlata.

V roce 1923 při hloubení jámy našli zase občané v Koberovech krystalový ametyst ve veliké kouli. Brusič Bejček za ni chtěl hotově zaplatit 300 korun, ale koberovští ji prodali jakémusi cizinci, snad Rusovi.

Také v novější době jsem se setkal s několika nadšenci, kteří se zajímali o minerály a také je pečlivě sbírali, tvořili jejich ucelené sbírky nebo je i využili pro tvoření různých uměleckých předmětů. V Turnově byl vášnivým sběratelem kamenů, ale také na slovo vzatým odborníkem v tomto směru, náš bývalý, bohužel dávno zesnulý, obvodní lékař MUDr. Jiří Šolc, který velkou část sbírek věnoval turnovskému muzeu.

Dnes již také zesnulý pan Eduard Mužíček ze Smrčí sbíral kozákovské polodrahokamy a vyráběl z nich věrné napodobeniny zříceniny hradu Trosky. Některé byly veliké, jiné docela miniaturní. Tyhle maličké Trosky mám od něj sám na památku. Veliký model Trosek ze vzácných kamenů mají před budovou základní školy ve Vesci.

Rolník František Vodháněl z Prackova sbíral na svých svažitých polích nahoře nad Prackovem drahokamy a nechal si z nich zhotovit náhrobek (pomník), který nyní po smrti sběratele zdobí místo jeho posledního odpočinku na veseckém hřbitůvku.

Velké sbírky drahých kamenů má např. také pan Votrubec ve vesničce Kozákov, který je potomkem někdejšího majitele kozákovských čedičových lomů pana Josefa Votrubce. Právě v těchto lomech se našlo vždy nejvíce polodrahokamů různého druhu, různé velikosti i rozličné jakosti. Votrubcovy sbírky jsou veřejnosti přístupné na celoroční výstavě v jeho domě. Spousty zájemců si je zde prohlíží, zvláště v době dovolených a letních prázdnin, parkuje vedle Votrubcova domu denně řada aut z celé republiky, ale i ze zahraničí. Některé kameny je zde možno i zakoupit. Zájem o ně je veliký.

Také v budově bývalé Základní školy v Lestkově (Na pustině) pořádá se každoročně po celou dobu prázdnin (červenec - srpen) dnes již tradiční výstava minerálů (a to nejen kozákovských), které je možné i zde si zakoupit a odnést domů na památku jako pěkný suvenýr z Českého ráje, třeba z bájné achátové hory, která nese kouzelný název: KOZÁKOV.

Pod Hamštejnským vrchem

Hora Kozákov - významná krajinná dominanta na rozmezí podkrkonošské krajiny a Českého ráje. Vybíhá k severu  až k severozápadu zúženým hřbetem s Prackovským vrchem, Hamštejnským vrchem a některými dalšími bezejmennými vyvýšeninami.

Vrcholové partie tohoto asi 3 km dlouhého hřbetu ( v 550 až 610 metrech nadmořské výšky) tvoří permské sopečné vyvřeliny, zejména melafyr. V nižší poloze jihozápadního svahu se místy zachovaly nad vesničkou Smrčí nevelké, ale morfologicky výrazné „kry“ cenomanských pískovců, podobné těm, které zdobí západní svah Kozákova, např. v Proskálí (tj. v Měsíčním údolí).

Největší z těchto pískovcových hřbítků a kamýků, ukrytých v borových porostech, oddělují pramenné toky Stebeňky na jihozápadním svahu Hamštejnského vrchu. Ve směru od jihu je to zejména členitý hřeben, ve skaliskách protnutý hlubokou roklí a někdejším pískovcovým lomem.

Zdejší zajímavostí je jeskynní prostora, zvaná Vlčinec, odevírající se výše nad roklí. Jde o mohutný výklenek, přecházející do 12 metrů dlouhé síně. Asi 9 metrů široký a 3 až 6 metrů vysoký otvor nese stopy po umělých úpravách. Za války se tu totiž budovaly úkryty pro obyvatelstvo ze Smrčí a z okolí, jak dokládá i kronika obce Vesce pod Kozákovem.

Druhá jeskyně ústí dvěma otvory nedaleko Vlčince, je však menší. Obě tyto podzemní prostory vznikly zejména vyvětráváním méně odolné vrstevní polohy pískovců.

Pískovcový hřbítek u samoty Borek nahoře nad Smrčím vybíhá z Vlčince k severozápadu, kde přechází do úzké skalní zdi.

Za údolíčkem pramenného toku potoka Stebeňky navazuje další skalnatý hřbítek, spadající k severovýchodu 15 až 20 metrů vysokou stěnou na čele vrstev, výrazně ukloněných na opačnou, tj. jihozápadní, stranu. Úzká průrva jej dělí do dvou nestejně velkých skalních ker.

Pískovcové hřbítky s pozoruhodnými tvary pod Hamštejnským vrchem patří k málo známým zajímavostem v blízkosti Kozákova a snad by zasluhovaly zařazení k evidovaným lokalitám ochrany přírody. Snad ještě nutno uvést, že nejblíže k nim je právě z osady Smrčí (na turnovské straně Kozákova) v obci Mírová pod Kozákovem , a to ze silnice od Železného Brodu k Turnovu (Koberovy - Smrčí - Vesec - Špice).