Lidové názvy rostlin pod Kozákovem
Zvláště mezi starší generací lidí, kteří žili nebo žijí u nás pod Kozákovem, udržovaly se a ještě se občas vyskytují lidové názvy některých rostlin. Tak tomu konečně bývá v každém kraji, že si lidé nejrůznější květiny a rostliny vůbec pojmenují svým způsobem a botanický název se zcela záměrně neužívá.
Uvedeme si několik příkladů: bledule jarní = kuřimuří, upolín = buličí očko, knedlíky, pampeliška smetánka = mlíčí,mlečka, kontryhel = husí ťapky, pcháč zelinný = řbuchan, zběhovec plazivý = kukačka, šťovík koňský = sladké dřevo, podběl obecný = líčko, mech = chmerek, vřes = březek, rozrazil rezekvítek = bouřka, jitrocel prostřední = kravské (volské) ucho, jitrocel kopinatý = celník, hluchavka bílá = hluchá kopřiva, svlačec rolní = slatec (slačec), vstavač obecný = kukačka, kohoutek luční = kreu Pána Jéžiše, šťavel kyselý = zaječí jetel, zaječí jetýlek, violka psí = psouská fijalka, oměj šalamounek = pantoflíčky, jaterník trojlaločný = podléška, podlíška.
Klokoč zpeřený
Název vesnice Klokočí vznikl zřejmě od názvu zvláštní rostliny, která zde snad před léty hojně rostla. Byla lidově nazývána klokočím. Botanický název říká, že je to klokoč zpeřený (lat. Staphilea pinnata).
Bývala to kdysi pod Kozákovem velmi hojně rostoucí dřevina. Růstávala v místních lesích i v křovinách.
Proto dala zřejmě podnět k názvu obce Klokočí a k názvu skalního města Klokočské skály. Dnes je to rostlina chráněná zákonem, vyskytuje se poměrně zřídka v listnatých lesích středních a východních Čech. Pod Kozákovem ještě i v roce 2007 roste několik exemplářů v lokalitě „Podboroví“ v osadě Loktuše.
Klokoč zpeřený roste jako keř nebo malý stromek, vysoký dva až pět metrů. Kvete v květnu až v červnu žlutavě bílými květy, které jsou uvnitř narůžovělé. Plody klokoče dozrávají v září a v říjnu a jsou nesmírně tvrdé. V minulosti se velice často používaly místo korálí na výrobu posvátných růženců, tzv.klokočové růžence.
Jistou zajímavostí jistě je, že místní název Klokočí nebo Klokoč se nevyskytuje nikde jinde v České republice ani na Slovensku. Je tedy u nás v Českém ráji jediný. Na to mohou být Klokočtí hrdí!