Velikost textu

Posvícení pod Kozákovem

Posvícení

S nadcházejícím podzimem přichází i doba posvícení. Snad v každém městě, ale zejména na vesnicích se ještě i dnes udržuje ten starý posvícenský obyčej. Z původně církevní slavnosti „Posvěcení chrámu Páně“ stala se časem záležitost čistě světská a veskrze materiální.

Takové posvícení, to je každoroční událost, která se nemůže obejít bez posvícenských koláčů, mazanců i jiných sladkostí a dobrot. Také husy, kuřata, králíci berou houfně za své, podobně jako jejich chutné maso ocitá se na pekáči leckde  i zaječí pečeně nebo srnčí maso. Jinde zase nechybí vepřová a knedlíky se zelím, tzv. české „vepřo-knedlo-zelo“. Nesmí chybět ani něco dobrého na zapití. Z uvedeného vidíme, že dnes je posvícení záležitost více méně žaludeční (případně žlučníková).

Tak jako v minulosti, i dnes se o posvícení scházejí příbuzní, přátelé nebo známí, aby si vzájemně pobesedovali, prohovořili věci rodinné nebo rodové. Zprava doleva i naopak se probere (nebo propere?) celá vesnice, co se kde událo, kdo je nemocen, kde kdo umřel, co se támhle povídá. Hovoří se občas i o práci, že jí není konce (nebo že naopak lidem chybí, to hlavně v poslední době).

Beseda to bývá docela zajímavá a někdy by ji neuškodilo zaznamenat na magnetofonový pásek, to zvláště když staří začnou vzpomínat na staré časy, jak se žilo v době jejich mládí, co už všechno pamatují. Dědeček již po několikáté vypravuje, jak vojančil, babička povídá, jaké to bývaly za jejího mládí muziky a takové a podobné vzpomínky a řeči.

 

Sobota před posvícením patří už tradičně taneční zábavě, kde si přijdou na své všichni tancechtiví. Dnešní zábavy už i o posvícení se spíše podobají moderním diskotékám, a tak jsou určeny jen té mladší generaci. Ale ještě před časem, to bývaly ty pravé posvícenské zábavy. Ve Vesci je pořádal tradičně Sokol,v Loktuších zase hasiči. Hudba vesele vyhrávala k tanci i k poslechu: zahrála modernější skladby těm mladým, ale hrála i valčíky, polky a tanga pro ty dříve narozené.

Pamatuji ještě doby, kdy se posvícenská zábava odbývala teprve o posvícenské neděli, protože sobota byla pochopitelně pracovním dnem a pak: musela se chystat posvícenská hostina na neděli. A tak se tancovalo až v neděli! Zato druhý den v pondělí se ještě držívala tzv. „zlatá“ neboli posvícenské dozvuky.

U nás pod Kozákovem se hlavnímu posvícení říkávalo také „císařské“. To se slavívalo v celé řadě vesnic najednou, ve stejném dni. Pak bylo i posvícení havelské a další a další.Poslední posvícení pod Kozákovem „drží“ v Loktuších, pak ve Vesci a současně v Bělé, dále v Klokočí a docela poslední je prý v Podolí (u Svijan)...a tam je hodí do vody! Tak se to aspoň říkávalo.

Ze všech nejslavnější posvícení zde v kraji bývalo v Klokočí. Tam až do druhé světové války pořádali o posvícenské neděli různé atrakce a scény. Bývala to někdy zajímavá podívaná. Chodíval jsem tam jako malý chlapec se svou babičkou, někdy s rodiči. A dnes mi tyto vzpomínky na slavné kolokočské posvícení připomíná oblíbená matějská pouť v Bělé, kde zásluhou hasičů se udržuje již dlouhou řadu let pěkná tradice - pouť s maškarním průvodem, s mnoha atrakcemi a s veselým maškarním rejem.

Tak také v Klokočí bývalo veselo o tom jejich posvícení. Škoda jen, že už i podzim se hlásíval o svá práva, Klokočské skály už byly někdy zahaleny rouškou mlhy a také neznámější klokočská skála Radnice už mívala svůj podzimní mlžný závoj. To však nikomu nevadilo! Však možná za chvíli vysvitlo podzimní sluníčko a to už se klokočská náves rozesmála veselým rejem nastrojených a různě přioděných, pitvořených a namaskovaných klokočských občanů. Hodně bylo těch maškar z řad místní mládeže.

A do Klokočí už putovaly houfy zvědavých lidí z celého Podkozákovska. Zvědavých na to, co zase letos Klokočtí pro posvícenskou taškařici připravili. Mělo klokočské posvícení svou dlouholetou tradici. Skupinky dospělých, mládeže i dětí zaplnily cesty a cestičky od Louček, od Špice, od Rozumova, od Záholic i od Betlémského mlýna. Přišli i někteří občané z Turnova. Ti většinou chodili přes Rozumov a Klokočskými průchody dolů do vsi.

Vzpomínám, jak bývalo v Klokočí zabíjet tzv. „ťuhýka“, někdy řečeného „ťuvíkáče“ anebo prostě kohouta. V době krutých bojů v africké Habeši (Etiopii) přišli ke cti i černí Habešánkové s primitivními puškami, jindy se zase konaly prapodivné plavby na neckách na malém klokočském rybníčku. Když se „lodička“ s „mořeplavci“ převrhla do špinavých vod rybníka, bylo o  smích a veselí postaráno.Někdy se posvícenské veselí podobalo cirkusu, jako kdyby starý Kludský přibyl do této malebné podkozákovské vesničky.

Po druhé zase byla na dlouhém lanu spouštěna figurína odvážlivce z vrcholu Klokočských skal, asi z Radnice, dolů na náves. Sjížděla po lanu, zatímco druhé lano ji shora přidržovalo. Dlouhou chvíli bylo tajemstvím a záhadou, že jde jen o mrtvou neživou hmotu. Mnozí se bláhově domnívali, že skutečný hrdina z Klokočí podniká tuto odvážnou akrobacii, jako když provazolezci Třískové navštívili někdy Turnov a spouštěli se z věže mariánského kostela dolů na náměstí.Teprve když veliký hadrový panák přistál bezpečně na klokočské návsi, dal se veliký zástup návštěvníků do hurónského řevu a nespoutaný smích nebral konce.

Škoda, že už všechno z této staré posvícenské tradice zaniklo a že pomalu už nebude pamětníků těchto lidových zábav a veselic. Bylo by jistě zajímavé všechny takové zvyky z našich vesniček i měst popsat a zaznamenat, aby jejich tradice byla uchována pro budoucí generace.

Vždyť nebylo jen Klokočí, není jen naše Podkozákovsko... Na mnoha místech měli různé místní posvícenské zvyky a obyčeje. Alespoň v tomto dni bývalo i v dobách krize a bídy na vsi jaksi lépe a volněji.

Právě připojeni - hostů: 150 

Kontaktní informace

Videostudio Mlejnek

Milan Mlejnek
Mírová pod Kozákovem
Smrčí 49
511 01 Turnov
Česká republika

messenger; WhatsApp
videomlejnek@c-mail.cz
mobil: +420 604 482 396
SKYPE: videomlejnek

IČ: 15603598

Objednávky, konzultace

na výše uvedené adrese

telefon, sociální sítě

 

Statistiky

Počet zobrazení článků : 704671

Vesec pod Kozákovem r.1968
Masky na masopustní pochůzce
Ke Kalichu květen 1977
Město se ponořilo do tmy
Staré město
Sportovní dětské odpoledne 1979
Náměstí Republiky
Ubytujte se nově na Červenici
Malý Leonek Leder
Cestou u rakouského Zobern
Socha sv. Václava
Hlavní křižovatka v obci u banky
Padesátá léta
Pohoštění od manželů Bergerových
Ke Kalichu 1977
Zima a mráz v Prackově
Jen to vosol
Maso se přihřívá ve vytopeném grilu
Kozákov z Fialníku
Skupina srbských Čechů při tanci
Rodina Jasmíny bydlí v Daruvaru směrem na Pakrac
Manželé Loudovi z hostince
Budova Poštovny na české straně