Velikost textu

Vzpomínky na začátky fotografování a filmování

VZPOMÍNÁNÍ OTCE FRANTIŠKA MLEJNKA NA ZAČÁTKY FOTOGRAFOVÁNÍ A FILMOVÁNÍ

 Tak kdepak to vlastně všechno začalo, kde byl toho všeho původ? - Část 1 - FILM A FOTO

 Když jsem byl ještě malý chlapec, školáček v obecné škole na Dolech, to jsem ještě neměl ani tušení, co to je biograf a o fotografování jsem toho taky moc nevěděl. Já jsem byl poprvé vůbec v biografu, jak se tenkrát říkalo dnešnímu kinu, když jsem byl někde ve třetí třídě obecné.

To jsme byli se třídou poprvé v Turnově v biografu. A já jsem viděl poprvé to krásné, tehdy moderní turnovské kino tam dole na Trávnicích. Dnes toto kino již dávno neexistuje a používá se jiné  - po Sovětské armádě - vedle bývalých kasáren. Myslím, že je to škoda, že se ta krásná a veliká  budova na Trávnicích až natolik zdevastovala a k čemu dnes vlastně slouží. Tenkrát byla nová a na mne mocně zapůsobila její vnitřní veliká prostora a nádherný balkon.

Tehdy nám předváděli zfilmovanou operu Bedřicha Smetany „Prodaná nevěsta“. To byla tedy moje první návštěva biografu vůbec. Podruhé jsme byli s dolskou školou na filmu W. Disneye „Sněhurka a sedm trpaslíků“  a věřte nebo nevěřte, tahle pohádka už tenkrát byla barevná.

 

Velikým svátkem pro nás vesnické školáčky tenkrát bylo, když jsme se dověděli, že k nám na Dola přijede „pojízdný biograf“ pana řídícího učitele Františka Bursy ze Soběslavic. Řídící učitel Bursa byl rodákem z Bukoviny nad Bělou a učil v Soběslavicích . Měl stařičkou Tatru, se kterou jezdil po celém kraji, aby tu svým promítacím přístrojem předváděl lidem němé filmy. Pan řídící Bursa měl i svou vlastní filmovou  kameru, věc tehdy u nás nevídanou a obdivuhodnou! Jaká byla pak naše dětská radost, když jsme se dověděli, že i nás malé školáky přijede na Dola nafilmovat. To jsme pak vyšli na schodiště před školu (dnes je v té budově náš obecní úřad), kde nás pan řídící nafilmoval.

Když později po vyvolání filmu přijel nám tento film promítnout, musel ho opakovat několikrát za sebou, nežli jsme se dost vynadívali a nasytili, že se pohybujeme na promítacím plátně jako živí. Že jsme jako herci ve filmu někde v biografu.

Marně čekám, jestli se to někdy ještě podaří a jestli tedy ty filmy z mého dětství ještě někdy uvidím na plátně nebo na televizní obrazovce. Chci ještě podotknout, že mi pan řídící  Bursa věnoval i jiné své amatérské filmy, např. Dožínky v Bělé, Hasičský sjezd na  Bukovině, Otevření Masarykovy školy v Lestkově a další a další.

 

V té době se u Kvapilů Na špici svítilo všude, i na tanečním sále – acetylénem (karbidem). Ve vesecké sokolovně zase měli veliké dynamo (generátor), které poháněl naftový motor, a tak se tam vyráběl pro celou sokolovnu na každou pořádanou akci elektrický proud.

Pan řídící Bursa promítal krátké naučné filmy, ale také kreslené grotesky nebo pohádky. Filmy byly pochopitelně černobílé a němé. Proto bylo při nich i plno titulků, které jsme někdy ani nestačili přečíst a už byly pryč.  Proto nám je pan řídící často četl sám nebo film doprovázel vlastními slovy, abychom mu snáze porozuměli.

Ještě dnes si vzpomenu na některé názvy tehdejších krátkých filmů: Lov velryb, Lov na medvěda v Karpatech, Plavení vorů na Vltavě, Svážení dřeva v Krkonoších. T. G. Masaryk, O hodné Mášence a čaroději Mrazivci, Dva mrazíci aj. aj.

Tyhle a jiné a jiné záběry jsem mnohem později od řídícího Bursy dostal jako dárek na památku. Mám je dosud ve svém rodinném archivu. Bohužel byly to negativní filmy, devítimilimetrové, s perforací uprostřed mezi obrázky. Zatím jsem neobjevil přístroj, který by to dokázal promítat. Dříve by se ovšem musely převést na pozitiv. Potom by bylo nejlépe pozitivní záběry převést na videokazetu (dnes ovšem už asi spíš na DVD).

No, mohu prozradit, že se mi po dlouhém hledání podařilo zjistit, kde se zmíněné filmy dají promítnout na takovém promítačce, která se spokojí s děrováním uprostřed, tj. film 9mm. Negativy se daly překopírovat na pozitiv a já jsem získal to, po čem jsem dlouho toužil.

Dávné pohyblivé obrázky z mých školních let i další snímky jsem mohl spatřit v plné kráse po mnoha dlouhých létech. Také se vše dalo převést na videokazety, takže vše mohu sledovat i na televizním přijímači. Možná vše převedeme ještě i na DVD.

Ale ještě se znovu trochu vrátím do té dávnější minulosti. Potom, co jsem byl s ostatními spolužáky na Dolech nafilmován (poprvé v životě), stále jsem si představoval, jak by to bylo krásné, kdybych jednou snad měl sám takovou kameru, jakou měl pan řídící učitel Bursa. To bych si mohl natočit kde co! Skutečně jsem si vzal jakousi krabičku a hrál jsem si bláhově, jakože natáčím něco pěkného kolem sebe. Klukovská hračka či zábava, ale veliký mladický sen snad do daleké budoucnosti…

 

Když mluvím o filmu jako takovém, musím říci něco i o fotografování, které jsem vždycky obdivoval. Jako malému klukovi bývalo mi divné, že když se postavím před ten aparát, že se za čas mohu spatřit na obrázku, že by mě snad ani mistr malíř tak nezvěčnil.

Bylo to na Štědrý večer o Vánocích ve válečném roce 1943. Pamatuji se, jakou obrovskou radost mi rodiče udělali, když jsem dostal pod stromeček svůj první fotografický aparát. Byla to tehdy taková jednoduchá fotokamera na svitkový film 6x9, značky „Balda“. Nebylo to tenkrát nic moc, spíš dětská hračka pro puberťáka.

Hned jsem se ale pokusil o vůbec první svůj snímek ve svém životě (a kolik jich potom za celý život bylo!). Vyfotografoval jsem u nás ve světnici (jen při osvětlení elektrickou lampou nad stolem) babičku s dědečkem a potom ještě sestru Dášu pod vánočním stromečkem. To byly skutečně moje první dva snímky v životě a mám je jako památné a historické založeny v našem rodinném albu.

Udělal jsem potom ještě i další snímky, třeba zimní přírodu s krásnou jinovatkou , zasněžený Kozákov (od Podboroví), kostel sv. Matěje na Hruštici. Ten kostel jsem vyfotografoval jako poslední na filmovém pásu při cestě pěšky do Turnova, když jsem film nesl do drogerie pana Šepse v Turnově k vyvolání (tam byl totiž aparátek zakoupen). Pan Šeps mě naučil, jak se z přístroje vyndává film a jak se tam dává nový, který jsem si taky ihned zakoupil.

Jaká byla moje radost, když jsem si po čase vyzvedl v drogerii hotové obrázky Vždyť se mi všechny hned napoprvé docela pěkně povedly (naše rodinné album to dokládá).  Byl to přecejen levný, jednoduchý aparát, ta moje „Balda“.Opravdu spíš dětská hračka! Ale snímal docela dobře, i když všechny funkce byly v něm fixně natrvalo zabudovány.

Ten foťáček mi sloužil drahná léta přes válku i po válce, nežli jsem se zmohl na kvalitnější a dražší „EXU“ (podoba „Exakty“). Pak už jsem s ním pochopitelně nefotografoval, ale uchovával jsem jej jako památku. Byla to vzpomínka na mládí a na moje foto-amatérské začátky. A ty moje první amatérské obrázky v rodinném albu si ještě i dnes rád prohlížím, rád se na ně občas podívám, moc si jich cením a vzpomínám…

Fotopřístroj „Baldu“ jsem nakonec v roce 2010 věnoval do rodinného muzea pana Miloslava Malého v Nové Vsi nad Popelkou, kde schraňuje všechny druhy foto, kino, video přístrojů, televizorů, radiopřijímačů, filmových aj. kamen apod.

Fotografoval jsem potom v životě velice mnoho. Byly to tisíce snímků, které jsem vytvořil a které prošly mýma rukama. Byly to pochopitelně snímky černobílé, teprve později jsem fotil i na barvu, ale to spíš jen ojediněle. To bylo pro mne moc drahé. Dlouhou dobu jsem filmy i obrázky dával vyvolávat do Turnova (do drogerie nebo k fotografovi Hajflerovi), ale také do Fotoslužby na náměstí v Železném Brodě.

Později jsem si nechával vyvolat pouze negativní film a obrázky na fotografický papír jsem si dělal sám doma v temné komoře. Tou byla jen zatemnělá naše koupelna, kde jsem měl potřeby k práci: misky, vývojku, ustalovač, pinzety, fotografické papíry, koupací vanu s vodou, bílé světlo, červené světlo atd.

Potom už jsem si koupil (docela levně) kvalitní zvětšovací přístroj, pod kterým jsem z kinofilmu obrázky převáděl osvětlením na fotografický papír. Nakonec jsem se naučil dokonce i sám si vyvolat negativní filmový pásek.

To už ale se mnou v koupelně vysedával i náš mladší syn Milan, který už jako malý kluk se začal zaučovat ve fotografování a také potom při vyvolávání filmů i fotografických papírů. Vydatně mi v té práci pomáhal a byl velice zručný. Proč? Zejména proto, že ho to nesmírně zajímalo a bavilo. Brzy jsem si neuměl přestavit tuto svou práci bez jeho vydatné pomoci.Už jsme tedy byli na to naše hobby dva. A to jsme potom nadělali těch snímků teprve doslova hory.

U nás v rodině nebylo daleko od fotografování k filmování. Na můj popud pořídila Osvětová beseda ve Vesci novou filmovou kameru Admira Electric. Kdopak byl prvním kameramanem ve Vesci? No, přece já! A hned jsme začali pořizovat pro veřejnost první Veseckou filmovou kroniku. Byla to 16 mm kamera na film na cívce. Měla elektrický pohon z baterie.

Od roku 1955 se ve Vesci začalo také s pravidelným promítáním filmů. Filmová představení se konala každou neděli odpoledne a večer. Filmy se promítaly v sokolovně na jevišti, kde byla za tím účelem vybudována i projekční kabina. Teprve později se filmy promítaly v klubovně OB ve škole (v přízemí vesecké školy).

Od roku 1964  Osvětová beseda ve Vesci pořizuje tedy Filmovou kroniku obce. Do ní se každoročně zachytí nejdůležitější události obce, ale i záběry ze života a práce místních občanů. Jen od roku 1964  do roku 1972 bylo natočeno asi 2500metrů filmových pásků se zvukovým doprovodem na magnetofonovém pásku.

Po několik let se točilo na 16 mm film, později z úsporných důvodů na 8 mm film. Původně jsem filmové záběry pořizoval já František Mlejnek, místní učitel a předseda Osvětové besedy, později dost často se ujal kamery i můj syn Milan Mlejnek.

Na zvukovém záznamu zpočátku pracovali: Karel Kněbort ml. ze Smrčí, Hana Svobodová – Kněbortová  a Táňa Drahoňovská – Vidunová z Vesce, později pak i náš syn Milan Mlejnek. Zvuk se pořizoval na magnetofonu Osvětové besedy v Klubovně ve škole. Bylo to velice primitivní, ale naše natočené filmy už měly i svůj „zvuk“.

V zimním období se filmy promítaly občanům, kteří projevovali o tuto obecní dokumentaci veliký zájem. Později od roku 1990 se přešlo na videozáznamy. V 90. létech byly filmy „Vesecké filmové kroniky“ převedeny na video-kazety (celkem 5 kazet po 4 hodinách projekce). Řada místních i okolních občanů si tyto kazety odkoupila.

Syn Milan Mlejnek ze Smrčí je nyní „na volné noze“. Provozuje soukromě video-služby. Natáčí svatební obřady i hostiny, vítání dětí – novorozenců, maturitní plesy středních škol. Ovšem natáčí i důležité rodinné události, narozeniny, křtiny, zlaté svatby, promoce, divadelní a hudební představení atd. Kromě toho se snaží zachytit na kameru všechno důležité v obci, takže u nás opět vlastně vzniká nová další video-kronika obce Mírové pod Kozákovem. Podobnou video-kroniku natáčí pravidelně i pro obecní úřad a pro občany ze Všeně, ale i třeba z Modřišic apod.

Pro vlastní rodinu má už velkou řadu video-záznamů. Jsou to nejrůznější dovolené doma i v zahraničí, výlety, zájezdy, opět narozeniny, zlatá svatba aj. Zkrátka natáčí pro rodinu všechno, co je důležité pro současnost, ale snad i pro budoucí generace.

Jsem nesmírně rád, že mohu zodpovědně prohlásit, že se náš syn Milan v tomto směru skutečně „potatil“. Že po svém otci zdědil zájem o fotografování, kterému se rovněž  často věnuje, po mně má zájem o film i o video. Takže si v tomto směru velice dobře rozumíme. Tolik jsem chtěl napsat o tom, jak začalo a pokračovalo to naše fotografování, filmování i video – natáčení.

 A teď ještě něco k těmto otázkám v naší obci:

Podle místních kronik jsem zjistil, jak vznikl u nás ve Vesci biograf nebo, chcete-li kino. Vezmu to trochu „od pravěku“.  

Už v roce 1948  je zapsáno v kronice obce, že se ve škole ve Vesci promítaly tzv. školní filmy za podpory ministerstva školství. V uvedeném roce se promítaly filmy vždycky ve čtvrtek večer. Promítací přístroj tehdy obsluhoval Ladislav Bažant z Vesce čp.10, Ladislav Kůtek z Vesce čp. 26, nebo řídící učitel Rudolf Veverka.

V lednu 1948 přijelo k nám do Vesce tzv. Putovní kino České filmové společnosti (Čefis) a v sokolovně předvedlo už tehdy barevné filmy: Bratři v triku, Muži bez křídel a Švejk bourá Německo.

 Bylo to v sobotu 8. února 1964, kdy Sokol Vesec pořádal  maškarní karneval, který měl ráz „Vítá Vás svět filmu“. Za dekoraci tehdy posloužily četné filmové reklamy a propagační plakáty, velké fotografie filmových herců apod. Na karneval přišlo celkem 350 lidí. Přitom bylo zajímavostí jistě i to,  že turnovští amatérští filmaři pod vedením Ivana   Šrajera průběh celého veseckého karnevalu natočili na 16 mm černobílý film. Ten se potom stal základem budoucí „Vesecké filmové kroniky“.

V té době se ovšem už ve škole promítala dost pravidelně pásma krátkých naučných i zábavných filmů. V únoru a v březnu téhož roku jsem se já dobrovolně zúčastnil v Domě kultury v Turnově školení filmových amatérů. Probíhalo formou přednášek a potom i prakticky. Ze školení jsem si odnesl první větší poznatky k práci s amatérským filmem.

Dne 27. dubna 1964 jsme ve škole uspořádali filmový večer, kde se promítaly „Filmové večerníky Turnovska“. Zapůjčili je a promítli pracovníci Domu osvěty z Turnova. Byly mezi nimi i některé záběry z Vesce, např. stavba družstevního kravína, svoz kamene na jeho základy, přednáška prof. Reinhartové z Turnova , kterou měla právě u nás ve vesecké škole.

Dne 4. května 1964 se ve Vesci ve škole promítal český film „Dařbuján a Pandrhola“. Zúčastnilo se 72 dětí a 8 dospělých občanů. Filmy promítá obvykle Karel Kněbort ml. ze Smrčí, o pokladnu při filmových představeních se stará Oldřich Kněbort ml. z Vesce.

Něco z jiného soudku: Při našem místním rozhlase ve Vesci vznikl „Rozhlasový kroužek mladých“, který mi pomáhal při vysílání místních zpráv i jiných relací pro osady Vesec i Loktuše, kam byl tehdy místní rozhlas zaveden (de facto byl zaveden v celé obci Mírové pod Kozákovem). Jinak mladí měli sami svůj vlastní vysílací čas každou sobotu vždy od 16 do 16,15 hod. V kroužku pracovali: Libuše Otmarová, Slávka Bažantová ml., Karel Kněbort ml. Josef Souček ml., Oldřich Kněbort ml. Na den 30. května 1964 byl připraven rozhovor s Věrou Mlejnkovou a se Slávkou Bažantovou st., které byly kandidátkami do MNV v Mírové pod Kozákovem v nadcházejících volbách. Rozhovor byl předem nahrán na magnetofonový pásek a z něj byl potom přehráván do vysílání místního rozhlasu.

Dne 10. června 1964 byla zakoupena pro Osvětovou besedu Vesec nová snímací filmová kamera „Admira Elektric 16“. Osvětová beseda za ni tehdy zaplatila 2 380 Kčs. Měla pohon motorku na baterie. Záhy jsme s touto kamerou začali natáčet naši místní „Veseckou filmovou kroniku“.

Dne 11. července 1964  bylo ve vesecké škole Vítání dětí, kde bylo přítomno 23 nových malých občánků naší obce (se svými rodiči). Moje manželka Věra obsluhovala při této akci v obřadní síni gramofonovou hudbu. Já jsem novou kamerou filmoval pro „Veseckou filmovou kroniku“. Foto-dokumenty pořídil tehdy fotograf Jaroslav Hajfler z Turnova.                  

V květnu 1964 byly volby do místního národního výboru. Ve Vesci se volilo v obřadní síni ve škole. Část průběhu těchto voleb jsem natočil novou 16 mm kamerou na film pro „Veseckou filmovou kroniku“. Ve stejném měsíci jsem zachytil na film i generální opravu silnice přes Vesec ke Smrčí. Také jsem pořídil několik dokumentárních fotografií.

Již od roku 1963 organizujeme ve Vesci tzv. „Kulturní pondělky“. Odpoledne se promítají filmy pro děti, večer pro dospělé. Jindy je pořádána přednáška, beseda nebo jiná kulturní akce.

Bylo to 12. prosince 1964, když jsem na film zachytil malé bruslaře, kteří zkoušeli bruslit na prvním letošním ledu. Víte, kde to bylo? Na malé zamrzlé louži, která se vytvořila pod domem čp. 41 (Hlouškovi) na samotě Podháj.  Děti si koštětem vymetly na ledu napadaný sníh a už se zkoušely nové brusle od Ježíška.

Dne 5. května 1965 přednášel na Špici o svých zážitcích ve druhé světové válce major Rakoncaj, býv. příslušník Svobodovy armády v SSSR. Já jsem tam část jeho přednášky „zvěčnil“ na filmový pásek. Karel Kněbort ze Smrčí tam naopak promítl některé naše „vesecké filmy“.

Dne 6. května 1965 jsem nafilmoval pro „Veseckou filmovou kroniku“ stavební práce a silniční úpravy na křižovatce u Trakalů ve Vesci, tj. především bagrování prudkého svahu u prackovské silnice. Natočil jsem i stavbu družstevní stodoly vedle kravína a výstavbu prodejny Jednoty ve Vesci v čp. 22 na návsi.

Na III. celostátní spartakiádě v Praze jsem pro paměť pořídil řadu záběrů naší veseckou filmovou kamerou. Bylo to 2. července 1965.

Během školních prázdnin v roce 1965 jsem v dětském táboře na Podháji promítal několik filmů pro děti, a tak děti viděly např. čsl. film „Jánošík“, I. díl. Na filmu bylo přítomno 130 dětí. Spolupracoval se mnou i Karel Kněbort ml. ze Smrčí. Dne 14. července jsme tak promítali film USA „Frigo na mašině“, účast 130 dětí. V době, kdy jsem byl s rodinou na dovolené v Maďarsku, promítal filmy v dětském táboře na Podháji Karel Kněbort sám. Byly to tyto filmy: Janošík, II.díl (130 dětí), Zátoka bílých medvědů (105 dětí), Anton Špelec, ostrostřelec (105 dětí), Limonádový Joe (105 dětí).

Také v roce 1966 během celého školního roku promítal jsem dětem ve škole školní filmy, které vhodně doplňovaly učivo. Filmy školám půjčovalo  zdarma Okresní pedagogické středisko. Vesecká škola už měla k dispozici nejen promítací přístroj na filmy, majetek Osvětové besedy, ale měla už k dispozici i diaprojektor, magnetofon a gramofon.

Začátkem června v tomto roce zedníci – důchodci dokončovali na návsi ve Vesci stavbu autobusové čekárny. Také jejich práci jsem zachytil na filmový pás.

Dne 2. září 1966 jsem filmoval ve vesecké samoobsluze Jednoty nákupy našich občanů (pro Veseckou filmovou kroniku). Potom v neděli 4. září jsem natočil na památku ještě poslední pořádnou veseckou pouť. Byly to záběry u pouťových atrakcí před sokolovnou, houfy občanů na návsi a po silnici k sokolovně. Musím říci, že tahle letošní pouť ve Vesci byla opravdu mohutná a stála za natočení: velký řetízkový kolotoč, střelnice, houpačky, nechyběly ani četné cukrářské krámy. Od té doby už tak slavnou veseckou pouť nepamatuji.  Také jsem tenkrát natočil hosty – návštěvníky v nově otevřené provozovně pohostinství Jednoty u Droznů ve Vesci.

Neděle 12. března 1967 byla tzv. Neděle smrtelná – předvelikonoční. Děti ve Vesci stále udržují starý zvyk vynášení smrtky – Morany. Jejich letošní průvod i spálení smrtky na Fialníku jsem rád nafilmoval pro naši „Veseckou filmovou kroniku.“

Dne 12. května 1967 měla vesecká škola pochodové cvičení na trase: Rotštejn, Chutnovka, Vršek, Loučky, Vrabčina, Nová Ves, Sedmihorky, Hrubá Skála, rybník Vidlák, Tachov, Trosky a zpět autobusem. Během pochoďáku jsem natočil asi 30 metrů filmu pro zdejší filmovou kroniku.

Dne 24. května 1967 projížděl naším krajem tradiční Závod míru W – B – P na etapě Liberec – Hradec Králové. Na průjezd závodníků na Zavadilce u Sedmihorek jsem se byl s rodinou podívat a při té příležitosti jsem pro veseckou kroniku natočil řadu záběrů

Dva kotoučky filmů pro „Veseckou filmovou kroniku“ jsem natočil také v neděli 4. června 1967 na dětském karnevalu na Špici. Průvod dětských masek obešel tamní travnatý trojúhelník, kde mu do kroku vyhrávala hudba Josefa Židů z Vesce. Ta potom hrála i k tanečnímu reji v sále „Na špici“.  Byl to opravdu pěkný dětský den.

Dne 23. června byla vesecká škola na školním výletě jedním autobusem v Koněpruských jeskyních, na Slapské přehradě (jízda lodí) a v Praze. Také na tomto výletě jsem filmoval pro kroniku.

Dne 16. září 1967 se jel cyklistický okružní závod z Turnova do Turnova. Protože závodníci projížděli i naší obcí, neváhal jsem., chopil jsem se filmové kamery a natočil pár záběrů z průjezdu cyklistů přes Vesec s potom ještě i na křižovatce Na špici a dál v zatáčce „na jeze“.

V roce 1967 se stále promítaly zcela pravidelně filmy v kinosále ve škole ve Vesci. Bývalo to každé pondělí, kdy naši občané měli možnost shlédnout naše i cizí filmy celovečerní i krátké naučné. O promítání filmů se pečlivě starali Ladislav Bažant z Vesce a Karel Kněbort, ml. ze Smrčí. Někdy jsem za ně zaskočil k promítačce i já – vesecký kantor se synkem Milanem. Agendu s kinem Osvětové besedy ve Vesci jsem měl plně na starosti já jako předseda besedy. Objednával jsem filmy, přijímal a odesílal jsem je na vesecké poště, pokladnu a vedení účetnictví obstarával za OB Ladislav Bažant.

Dne 21. února 1968 obě třídy naší vesecké školy lyžovaly a sáňkovaly na stráni pod Fialníkem. Celou tuto mimořádně zajímavou hodinu zimního tělocviku jsem vyfotografoval a nafilmoval pro naši filmovou kroniku.

Dne 29. března 1968 jsem promítal pro občany v Bělé naše vesecké filmy. Kromě toho se promítaly také bělské filmy: tamní Matějské poutě a několik filmů s hasičskou tématikou.

Odpoledne i večer jsme 1. dubna 1968 promítali pro veřejnost soukromý amatérský film  a barevné diapozitivy z naší rodinné dovolené v Bulharsku v roce 1966. Odpoledne se zúčastnilo 34 dětí, večer pak 38 dospělých občanů.

Dne 4. května 1968 bylo ve škole ve Vesci slavnostní Vítání nových občánků. V obřadní místnosti jsem celou tuto místní slavnost nafilmoval pro kroniku.

V prosinci 1968 jsme se synem Milanem společně připravovali titulky k první části naší „Vesecké filmové kroniky“. Napsané titulky jsme museli nasnímat (nafilmovat) naší kamerou. Byla to práce titěrná, primitivní, zdlouhavá. Ale vyplatila se. Titulky pak dobře posloužily při promítání kroniky. Náš Milan se už naučil velmi dobře nejen fotografovat, ale i filmovat. Rád se těmto koníčkům, nebo jak se říká hobby, věnuje. Rád mě v té době už zastupoval při vytváření fotodokumentace nebo při natáčení filmů pro „Veseckou filmovou kroniku“. Z toho mám pochopitelně svou otcovskou radost.

Ve dnech 8. a 9. července 1968 se konal ve Vesci první sjezd rodáků a přátel. Pro velmi špatné počasí musel být program sjezdu přeložen ze hřiště do sokolovny na sál. Tam se bohužel nedalo natáčet na film pro příliš slabé osvětlení. Pořídili jsme proto alespoň mnoho dokumentárních fotografií. Zato na výstavě obrazů a dokumentů v budově školy se nám podařilo zachytit i na film mnoho podstatného, co na výstavě bylo. Je na filmu i řada občanů, kteří výstavu dokumentů ve škole navštívili.

V roce 1969 už byly zavedeny tzv. volné soboty, kdy se nepracovalo a děti nešly do školy. Jedna taková volná sobota byla i sobota 8. února 1969 a ve Vesci byly lyžařské závody v běhu. Zúčastnilo se 22 závodníků. Závodily i některé děti. Jaroslav Kunc nafilmoval část závodů kamerou na 8mm film, kterou získal po svém zesnulém tchánovi Josefu Kněbortovi. Takže soukromé filmovací kamery se už dostávají do některých našich rodin (Kněbortovi-Kuncovi, Luděk Drmola, Jan Votrubec aj.)

V rámci Mezinárodního dětí uspořádala vesecká škola v neděli 1. června 1969 dětský karneval. Průvod s hudbou vyšel ze Smrčí od čp. 49, kde bydlel truhlář Štěpán Hajný (dnes rodina Milana Mlejnka). Tehdy hudebníci v čele s Josefem Židů z Vesce čp. 29 jeli na traktorovém vleku.V sokolovně následoval tanec dětí a dětské soutěže. Celý průběh byl natočen na amatérský film, ale byl zachycen také na řadě fotografií.                 

V roce 1969 se objevil v regionálním tisku článek o práci amatérských filmařů ve Vesci. Zde je jeho text: „Osvětová beseda ve Vesci natáčí  na 16 mm film už od roku 1964 záběry ze života vesnice a z práce jejich občanů. Tak vzniká postupně zajímavá filmová kronika této podkozákovské obce, která má už celkem tři díly. Všechny tři díly bude Osvětová beseda nyní předvádět občanům ve Vesci, ale pro zájemce je zapůjčí i do okolních obcí Podkozákovska.“

Záznam z „Vesecké obecní kroniky“ z roku 1969: „V kinosále ve škole byla letos opět pořádána každé pondělí odpoledne pro děti, večer pro dospělé, už tradiční filmová představení. Promítaly se krátké i celovečerní filmy. Příležitostně přitom byly předváděny i ukázky z Vesecké filmové kroniky, zejména nové, čerstvé nahrávky. Při promítání se dobře uplatnil např. Karel Kněbort, ml. ze Smrčí čp.6 a nově se zapracovával i 12ti letý Milan Mlejnek z Vesce čp. 30 – Podháj.“

I v roce 1969 se každé pondělí ve Vesci promítají filmy. V promítání se střídáme – někdy promítá Karel Kněbort ml. ze Smrčí, někdy já F.M.

Na naší vesecké škole se konal 13. února 1970 zápis malých předškoláků do školy. Celkem jsem zapsal do školy devět budoucích prvňáčků. Také tento akt byl nafilmován pro kroniku. Natočili jsme asi 30 metrů filmu. – Týž den odpoledne jsme s Milanem dokončovali zvukový doprovod k l. dílu „Vesecké filmové kroniky“. Šlo nám hlavně o mluvené slovo, vysvětlující záběry na jednotlivých filmech. Tedy jakýsi komentář. Na této práci se zúčastnili: Hana Kněbortová z Vesce, Karel Kněbort ze Smrčí, Oldřich Kněbort z Vesce, náš syn Milan Mlejnek a já. Filmovým šotem ze zápisu dětí do školy se skončila éra 16 mm filmu ve Vesci.

Právě připojeni - hostů: 136 

Kontaktní informace

Videostudio Mlejnek

Milan Mlejnek
Mírová pod Kozákovem
Smrčí 49
511 01 Turnov
Česká republika

messenger; WhatsApp
videomlejnek@c-mail.cz
mobil: +420 604 482 396
SKYPE: videomlejnek

IČ: 15603598

Objednávky, konzultace

na výše uvedené adrese

telefon, sociální sítě

 

Statistiky

Počet zobrazení článků : 713855

Kozákov od Vesce
Pionýři v roce 1974
Stavba TV převaděče u Rotštejna
Jan malá část velkého hřbitova s českými jmény
Stane se, Bobo není žádná lehká váha
Kulatý stůl - Jasna Berger a historik V.Herout
Společný oběd v restauraci Luka
Pan domácí peče ryby pro hosty
Týn s maminkou Melitou a babičkou Jiřinou Malinovou
Maškarní karneval 1975
Dům čp.5
Paní Mlejnková před chrámem sv.Barbory
Kapelník Josef Židů z Vesce
Sousoší na Staroměstském náměstí
Petr Ochman po svém vystoupení
Maškarní karneval 1975
Manželé Kazdovi v rozhovoru s chorvatskými Čechy
Tetičky v areálu Kopanina
Masopust 18.2.2012
Školní rok 1953-54
Člen naší delegace Petr Kazda