Velikost textu

Zajímavosti pomístních jmen

Kde bydlíme aneb zajímavosti pomístních jmen

V celé naší vlasti máme obrovskou spoustu pomístních jmen, což jsou nejen názvy měst a obcí, ale i jména nejrůznějších samot, částí krajiny (jako např. lesů, skal, rybníků, polí apod.). Pak je tu i množství přízvisek jednotlivých domů nebo rodin v obci, kterým někdy říkáme příslipky, že se jimi tak přislípá jednotlivým rodinám nebo rodům, abychom odlišili od sebe stejná jejich příjmení. Některé ty příklady jsou velice zajímavé, pojďme se tedy na ně podívat v našem okolí na Turnovsku, zejména pod Kozákovem.

 

Jak už jsem uvedl, každé město a každá obec má svůj úřední název. Jenže v naší lidové mluvě se tato jména často různě komolí a zvláště starší generace si libuje v užívání starých přežitých pojmenování. Tak např. starší pamětníci pod Kozákovem říkají: Byl jsem h Vechci, místo aby řekli ve Vesci. Stejně tak třeba: ch Klokočí, ch Prackově, h Lochtuších (mimochodem: Loktuše se až do r.1924 psaly skutečně Lochtuše, zřejmě podle německého Lochtusch), h Leskově, h Tatobitech, ch Turnově, ale také h Bělím (místo v Bělé).

Zajímavé je sledovat 2. a 6. pád u některých názvů lidských sídel. Lidé v obecné mluvě rozlišují, jestli to které místo leží na kopci či v rovině.Uveďme příklady: Nikdo neřekne: Byl jsem v Chutnovce, ve Volavci, v Dubecku, v Kozákově, ale praví: Byl jsem na Chutnovce, na Volavci, na Dubecku, na Kozákově. Stejně tak se říká: na Kvítkovicích, na Vrátě, na Michovce, na Frýdštejně apod. Lidé neříkají: Jdu do Chutnovky, do Volavce, do Hruštice, do Rozumova, do Kozákova, ale oni jdou na Chutnovku, na Volavec, na Hruštici atd.

Naproti tomu zase nikdo neříká: Jdu na Loučky, ale do Louček, na Tatobity, ale do Tatobit, na Loktuše, ale do Loktuš atd. Trochu odlišností můžeme pozorovat u názvu malé vesničky v obci Mírová pod Kozákovem, která se jmenuje Prackov. Tady můžeme slyšet: Jdu do Prackova, ale i Jdu na Prackov, Byl jsem v Prackově, ale také Byl jsem na Prackově. Zde se v lidové mluvě už dosti stírá pomyšlení, že malá podkozákovská víska Prackov je vlastně na kopci (nebo vysoko mezi okolními kopci). Možná, že se v dnešní době takových příkladů najde v našem okolí více. Vybíral jsem ty nejznámější z Podkozákovska.

Příště si povíme něco o názvech samot a o přízviscích jednotlivých rodin stejného příjmení v některých našich obcích.

Nedávno (minule) jsme si povídali něco o některých místních názvech u nás pod Kozákovem a také o tom, jak si někteří lidé v obecné mluvě tatojména různě upravují podle starých dávných zvyklostí. Je pochopitelné, že mladší nebo mladá generace tyto zastaralé lidové názvy neužívá vůbec, nebo snad jen minimálně v některých případech, jak to odposlouchala od starších občanů. Dnes bude řeč o názvech samot a jednotlivých lidských obydlí, o tzv. přídomcích (příslipcích), jak se obecně přislípá jednotlivým rodinám a rodům stejného příjmení v obci, aby se vůbec mohly od sebe rozlišit. Také jsou zajímavá některá pomístní jména jednotlivých lokalit, lesů, skal, rybníků, polí apod.

Tak nejprve názvy samot, např. ve Vesci pod Kozákovem: Podháj, V trní, Okrouhlice, Fučálov, Ve stráni, V hřebeni, V lomě, Pod hrobkou, ve Smrčí: V krči, Na pasece, V hlinišťatech, Pod skalím, Pode březím, Na borku, Červenice, V krku, Na vrších, Na kostelíku, V kasárnách, V loužku, V louce apod., v Prackově: Oulehlina, V sádku, Zásada, Šipečina, Dvořiště, Na vršku, v osadě Loktuše: Pod borovím, V bučí, V lomě, Na špici, Na návsi, Na oboře, V hospodě, Na dědkovsku, Na paldusovsku, Na hatašce, V halušině, Chocholouš,V uličce, Pod kabelí, Na obci, v obci Klokočí: Na mezírce, Na hrázi, Pod prochody, Rotštejn, V kotlíku aj., v Bělé: Tisovka, Záholice, Rozumov, Podchlomek, Na šilbochu atd., v Tatobitech: Na zelinkách, Na mezátí, Pod lípou, v Lestkově: U kříže, Na pustině, Na pasece, Radostná a

Aby se od sebe odlišily jednotlivé rodiny stejného příjmení, dostaly různá přízviska, jejichž původ si můžeme vykládat všelijak (např. podle původního majitele, podle místa, kde dům stojí, podle umístění ve vesnici atd.). Tak ve Vesci bylo vždycky mnoho Votrubců, a tak tu byli nebo ještě jsou Votrubcovi: hoření, dolení, podškolský, vajsovský, hřebenský, stavbecký Hlubučkovi: záveský (pumpařovi), ve vile. V Loktuších žilo mnoho rodin Mlejnků, a tak to byli: šenkýřovi, ševcovi, hoření (nebo statecký), podborovský, náveský, obecký, sadař, lomecký,podkabelský, Hejdukovi: dolení, oborský, kroužecký (staubrnovi), Hlubučkovi: ve statku, ševcovi, dědkovský, obecký. Tak bychom mohli pokračovat ještě na mnoha dalších místech našeho regiónu.

My si ale ještě nakonec povšimneme pomístních jmen, jak jsou nazývány některé pozemky, lesy, rybníky, skály apod. Nebudu uvádět jednotlivé lokality, ale řeknu jen to, že jde o názvy z Podkozákovska: lesy: Javorník, Vesečina, Na lomech, Vodskalská obec, Příchodník, Drábovna (někdy Hrádek), Radostná (studánka), Na pasekách, Na panských rohlinkách, Na vrších, Na Fialníku, Na prochodech, Tunčov, Rohliny, Vraní rokle, Černý háj (Čerňák), Habří, Podhabří, Habřina, Randákův háj, Chlumčice, Kotlík, Juklík, V remízku,  atd., skály: Proskálí (též Měsíční údolí), Dědek, Přední mrcha, Zadní mrcha, Radnice, Anděl (Cherubín), Zdenčina skála, Klokočské skály, Průchody, aj., rybníky, potoky: Stebeňka, Radostná, Libuňka, Veselka, Husinec, Cihlák, Křížák, Nohavice, pole, louky aj.: Nad habřím, Za lavičkama, U lípy, Na herandě, V chocholouši, Na hatašce, Zelená cesta, Dolení průhon, Pod vápeníkem, Na vršku, Na faře, Pod Bukovinou, Mimoň, U tří rybníků, U Jánečka, Na šilbochu, Na Jívinech, Pod Dubeckem, V ježkovci, Na vrabčině, Vystrkalov, Kozice, Na nábližkách, Na podveskách, Na poustkách, V pouskách, Na vršku.

Je opravdu zajímavé sledovat, jaká slova lidé dávali různým místům, kde člověk žil nebo žije. Jak jsme si pojmenovali místa, se kterými je úzce spjat života mnohého z nás. Jistě by bylo záslužné dopátrat se také toho, jak který ten název vznikl. U některých slov je to zřejmé na první pohled: Vesečina, Na lomech, Habřina, Husinec, Klokočské skály.

Ale některá slova musíme skutečně jenom domýšlet nebo hledat jejich kořen někde v dávné minulosti: Na faře, V kasárnách (snad tam žil vysloužilý voják), Vystrkalov, Juklík, Na hatašce (snad tam bydlívali Hatašovi), Na herandě, V hospodě, šenkýřovi (bývala tam opravdu hospoda)  atd. atd.

Byla už zmínka o vesnici Loktuše (připomínám: ty Loktuše, nikoliv ta Loktuše). Za starých časů za dob císaře pána i dříve a pak ještě v počátcích první republiky se psaly: Lochtuše (z německého Lochtusch). Tak bylo až do r.1924, kdy se osada odtrhla od obce Klokočí a stala se samostatnou obcí (až do r.1961, kdy byla zapojena do sloučené obce Mírová pod Kozákovem ).

Od r. 1924 se píše správně česky Loktuše... Co bývala vlastně ta loktuše? Byl to velký kus plachty se čtyřmi cípy a na nich byly uvázány provazce nebo popruhy. Loktuše se naplnila senem, provazci se převázala a seno se odnášelo na zádech jakoby v nůši ze strání domů na seník. Těm popruhům říkávali „picáky“. Tak i naše Loktuše pod Kozákovem mají prý své picáky: Jsou to snad ty čtyři naproti sobě ležící samoty: Podboroví, Dědkovsko, Chocholouš a Podkabel. Tak se to alespoň tradovalo a tak mi to vyprávěl i můj dědeček Petr Mlejnek (nar.1863).

Právě připojeni - hostů: 106 

Kontaktní informace

Videostudio Mlejnek

Milan Mlejnek
Mírová pod Kozákovem
Smrčí 49
511 01 Turnov
Česká republika

messenger; WhatsApp
videomlejnek@c-mail.cz
mobil: +420 604 482 396
SKYPE: videomlejnek

IČ: 15603598

Objednávky, konzultace

na výše uvedené adrese

telefon, sociální sítě

 

Statistiky

Počet zobrazení článků : 811576

Pohoštění od manželů Bergerových
Vesec pod Kozákovem s
U zápisu do školy Jana Cvrčková 1976
Západ slunce za Klokočskými skálami
Z Prackova směr Maloskalsko
Tetička
Starosta Ivan F.Herbst a Marie Šichová
Školní rok 1977-78
Bývalé FS a Rádio Svobodná Evropa
Vesec čp. 36
Dětský karneval 1984, zleva Jordáková, Mlejnek, Rutkovský, Zaplatílková
Prašná brána
Městská hudba Virovitice
vlevo Radek Mlejnek
To v pozadí Je Tribunj
Školní rok 1976-77
Rok 1968 po pohřbu Pepy Maryšky z čp.13
Rodina Jasmíny bydlí v Daruvaru směrem na Pakrac
Náměstí v Daruvaru
Maškarní karneval 1975
Nádherný pohled na severozápad